Na hlavy rytířů se snáší déšť. „Rozcupujte ty přivandrovalce,“ zavelí Karel d’Albret a francouzští vojáci se dají do klusu. Nohy se jim však začnou bořit do bláta.
„Na můj povel… Pal!“ zakřičí anglický král Jindřich V. Začíná masakr, jaký nemá ve francouzských dějinách obdoby.
Stoletá válka je v plném proudu. Během léta 1415 Angličané přeplouvají kanál La Manche a vyloďují se ve Francii. Celá země upírá zrak ke králi Karlu VI. (1368–1422). Ten však pobíhá polonahý po svém paláci. Není totiž duševně v pořádku.
„Často ho přepadaly záchvaty šílenství, při nichž zapomínal, že je králem. To se pak příchozím představoval jako svatý Jiří,“ říká americká historička Barbara Tuchmanová (1912–1989).
Je proto vyloučené, aby se anglické hrozbě postavil právě on. Vstříc nepřátelské armádě proto spěchá velitel Karel d’Albret (asi 1370–1415).
Umírají na úplavici
„Trvá to moc dlouho,“ rozčiluje se anglický král Jindřich V. (1387–1422). Od vylodění totiž uběhl měsíc a jemu se stále nepodařilo dobýt jediné francouzské město. Teprve o několik dní později, 22. září, může konečně slavit.
Jeho vítězství má však nahořklou příchuť! Přístav Harfleur sice kapituluje, ale Jindřich v bojích přijde o řadu svých vojáků. Jeho šiky navíc kosí úplavice. Anglický král proto zvažuje, že by se vrátil domů.
Jenže u severofrancouzského městečka Azincourtu (60 km jižně od Calais) se mu do cesty postaví francouzský velitel Karel d’Albret s 36 000 vojáky. Jindřichovi nezbývá než svést bitvu. Nevypadá to s ním ale vůbec dobře. Jeho armáda totiž čítá pouze 9000 mužů. Do karet mu však hraje počasí…
Zasypou je tisíce šípů
Bojiště zkrápí provazce deště. Píše se 25. říjen 1415. Francouzští rytíři se právě v té chvíli vrhají do bitvy. Kopyta jejich koní se ale začínají bořit do bahna. Angličtí lukostřelci napínají tětivy svých luků.
Každou vteřinu se do vzduchu vznese přes tisíc šípů. Angličtí lukostřelci s nimi nemusí šetřit. K dispozici jich totiž mají okolo 3 milionů! Bitva je brzy dobojována. Francouzi jsou i přes obrovskou početní převahu poraženi.
„Jindřich V. toho beze zbytku využil. V následujících měsících získal pod svoji nadvládu většinu země a ještě si vymohl sňatek s princeznou Kateřinou z Valois,“ říká britská historička Juliet Barkerová (*1958).
Prakticky se tak stává následníkem francouzského trůnu. Jeho plány na získání koruny však nakonec překazí jeho smrt v roce 1422.
