Jeden panák na kuráž, druhý jen tak pro jistotu. Odvaha narůstá, zábrany padají. Sednout za volat se zdá být tak jednoduché, vždyť co se může stát? Bohužel hodně.
„Opilý řidič, veselý vrah,“ říká se. Každoročně řidiči pod parou v Česku způsobí až 4 500 dopravních nehod a jen v roce 2017 usmrtí 52 osob. Celosvětově alkohol stojí za zhruba 15 procenty dopravních nehod. Nebezpečí přitom představuje už jedno pivo nebo sklenka vína. Nulová tolerance promile alkoholu v krvi se dá zjistit jediným způsobem – alkoholtesterem.
Projdi se a sáhni si na nos!
Píše se rok 1874, když si anglický lékař Francis E. Anstie (1833–1874) naškrábe poznatek o tom, že vzduch, který vydechujeme, nemusí obsahovat jen dusík, kyslík a oxid uhličitý. Pokud jsme si dali skleničku nebo panáka na zahřátí, dech nás prozradil. I když jde o přelomovou myšlenku, ještě téměř půl století pánové s klidným svědomím usedají za volat pod vlivem. Neměl je kdo a jak kontrolovat. Ve Velké Británii je přitom pod vlivem zakázáno řídit parní vozy, povozy i koně.
Strážci zdraví a zákona
Zatímco v 19. století zaplatí jakýsi George Smith „pouhých“ 25 šilinků za to, že s pár promile v krvi narazí do budovy, ve 20. století už hrozí hazardérům pokuta až 50 liber, 4 měsíce v chládku nebo ztráta řidičského oprávnění minimálně na 12 měsíců. Roku 1927 si geniální lékařské mozky dávají za cíl vymyslet zařízení, které by dokázalo přesně změřit hladinu alkoholu. Za pomoci činidel, balonků a tří druhů vzorků (moči, krve a vydechovaného vzduchu) experimentuje Emil Bogen (1896–1962) v Los Angeles. I když díky tomu (ne)střízlivost odhalí, metoda je pro praktické účely skoro nepoužitelná. S koncem prohibice v Chicagu roku 1933 si každý muž rád přihne. Toxikolog William Duncan McNally (1882–1961) proto vytváří vlastní metodu analýzy, jménem „breathalyzer“, kterou doporučuje nejen policistům, ale i naštvaným manželkám.
A hezky do provozu!
Existuje lepší období, kdy si políčit na podnapilé hazardéry, než s oslavami konce roku? Právě silvestrovských oslav využijí strážci zákona v Indianapolis roku 1938, a na řidiče poprvé použijí alkoholtester. Výborně jim poslouží „The Drunkometer“ z dílny profesora Rolla Hargera (1890–1983), který vzhledem připomíná takovou větší krabici od bot. Než však policisty vyškolí, jak s ním zacházet, zabere mu to 44 hodin! Uvnitř celého pokladu se skrývá balónek, do něhož řidiči foukají, aby se jejich dech následně smísil se zakyseleným roztokem manganistanu draselného. Pokud se v dechu vyskytuje alkohol, roztok změní barvu a viník je odhalen. Čím víc promile, tím větší změna.
Bez barevného pomocníka
Bezbalonkové testery se začínají objevovat v 50. letech 20. století, kdy se do věci vloží Hargerův spolupracovník Robert Frank Borkenstein (1912–2002). Jeho vynález v sobě skrývá dvě fotobuňky, dvě čidla, senzor odběru vzorku vzduchu a šest kabelů. Teprve roku 1967 se podaří ve Velké Británii tester certifikovat a zároveň stanovit přípustný limit alkoholu v krvi.
Facebook
Twitter
RSS