Kdo stále žije ve stereotypu, že ženy jsou oproti mužům ty nerozumné, nepředvídatelné a emotivní, pak je na čase se lépe seznámit s řeckou Athénou. Jméno bohyně znáte asi všichni, ale jak je to, pokud jde o její dary?

Athéna je proslulou vládkyní moudrosti, války, práva, spravedlnosti i strategie. To všechno jsou atributy, které si většinově spojujeme s takzvanými mužskými kvalitami.

Mytologické pojetí této bohyně však dokazuje, že nic není černobílé a že jako lidé jsme komplexní bytosti. Příběhy Athénu vykreslují jako opak bohů války v jejich mužské podobě.

Athéna totiž oproti svéhlavým mužským protějškům, kteří se nechávají ovládat hněvem – jako kupříkladu bůh zuřivé války Arés –, vede válku rozvážně a moudře…Její taktické schopnosti a cit pro dokonalou strategii ji vždy nakonec dovedou k vítězství.

Tragédie má jméno

Bohyně je známá také jako Pallas Athéna. Původ jejího prvního jména má více verzí.

Podle jedné z nich malá Athéna při jedné z her na zápas se štítem a oštěpem omylem zabije svou kamarádku Palladu, a tak si na její počest převezme její jméno.

Druhý příběh zase vysvětluje, že Athéna je údajně dcerou okřídleného kozího obra Pallase. Jejich historka je ale značně brutální, protože Pallas se v ní pokusí Athénu znásilnit a ona ho z pomsty stáhne z kůže a jeho křídla si připne k ramenům.

Jeho jméno si pak připojí k tomu svému, aby nad ní její krutý otec už nikdy neměl moc. Ovšem co se pravého otce Athény týče, u Řeků vítězí nakonec jiná verze.

Tatínkova holka

Otcem Athény je podle nejrozšířenějšího znění sám Zeus, který ji zplodil s titánkou Métidou. Vztah Athény a jejího otce je na mytologické poměry překvapivě vřelý. Athéna je v podstatě taková tatínkova holčička.

Zeus ji má ze všech dcer nejraději, často spolu vedou dlouhé hovory, nic před sebou neskrývají a Athéna se na svého otce může vždy spolehnout, že ji zaopatří. Ovšem jak to tak někdy bývá, ani bohům se nevyhnou kosmické zákonitosti.

Pohledem dnešní psychoanalýzy nedojde k dostatečnému odpoutání, a tak se přihodí, že Athéna nikdy netouží po jiném bohu ani muži. Zůstává tak navždy panenskou bohyní.

Vnitřní mír

Athéna, jejímž symbolem je sova, je krásná, vznešená, inteligentní, moudrá a ochranářská bohyně, která se téměř neuchyluje ke krutosti. Také je patronkou statečnosti, a dokonce i umění.

Mezi veliké dary pro dnešního člověka ale můžeme brát zejména jedno poselství: Kdo vládne válce, vládne i míru.

Tedy, pokud nás souží vnitřní konflikt, neustále s něčím, zejména sami se sebou bojujeme, je dobré si vždy připomenout, že máme tu moc nad sebou vládnout.

Tak jako Athéna můžeme takový boj zarazit a nastolit znovu mír. Děláme-li to s plným vnitřním souhlasem, změna se brzy projeví uvnitř i navenek.