Chavín, archeologické naleziště v peruánských Andách, dává jméno kultuře, jež se rozvíjí mezi 15. a 5. stoletím př. n. l. Toto místo je významným náboženským a kulturním centrem, které přitahuje lidi z širokého okolí.
Chavín je jedním z nejstarších a nejznámějších předkolumbovských nalezišť, proslulé svým uměním a architekturou. Docházelo právě zde k odhalování budoucnosti světa?
Peruánský archeolog Julio César Tello (1880–1947) odhaluje při svých vykopávkách kamenné desky a stély s vyobrazeními záhadných bytostí kombinujících lidské a zvířecí rysy, kamenné hlavy, množství keramiky a zbytky chrámového labyrintu.
Tello vytváří první mapy a nákresy, které ukazují, jak velkou archeologickou výzvu toto místo představuje. Vyslovuje také hypotézu, že chavínská civilizace může pocházet z oblasti Amazonie.
V lednu 1945 však protržení sousedního jezera způsobuje povodňovou vlnu, která ničí téměř všechny artefakty, které Tello uchovává v provizorním depozitáři přímo na místě.
Část nálezů se mu však daří zachránit a přepravit do Limy nebo zajistit jejich kopie a nákresy. Co z nich můžeme vyčíst?
Objev Templo Viejo
V roce 1972 peruánský badatel Luis Guillermo Lumbreras (*1936) odhaluje obrysy nejstarší stavby chavínské kultury, známé jako Templo Viejo (Starý chrám), postavené kolem roku 850 př. n. l.
Uvnitř chrámu nachází záhadný monolit zvaný El Lanzón, který zobrazuje lidskou postavu s rysy jaguára, posvátného zvířete chavínské civilizace.
Tento monolit má tvar připomínající oštěp, ale podobá se též horskému pluhu, což může naznačovat spojení božstva se zemědělstvím. Lumbreras rovněž objevuje důmyslný systém kanálů a rour, který umožňuje proudění vody, což vytváří hlasitý, až ohlušující zvuk.
Je snad právě tento lomoz využíván při rituálech pro umocnění atmosféry tajemna a posiluje tak dojem přítomnosti božské moci?
Tajemství mluvícího orákula a rituálů
Archeolog Thomas Patterson (1937–1997) zmiňuje možnost, že kněží mohou hovořit skrze otvor v soše El Lanzón, což vytváří iluzi, že socha sama „mluví“.
Může snad být tento efekt ještě zesílen akustikou chrámu, což vede k legendám o „mluvícím orákulu“?
Archeologové také stále diskutují o náboženských praktikách v Chavín de Huántar a o možném využívání psychoaktivních látek, což by vysvětlovalo existenci kanálů vedoucích do nitra chrámu.
Pozornost budí i trubky vyrobené z lastur, které spolu s paličkami a hmoždíři hrají roli v chavínských rituálech. A u chrámu výčet záhad nekončí. O tento chrámový komplex se v minulosti zajímal i švýcarský záhadolog Erich von Däniken (*1935).
Ten se zaměřil především na tzv. Raimondiho stélu: dvoumetrový monolit, který je nejznámějším artefaktem objeveným na tomto místě. Podle Dänikena kresby na stéle zobrazují náčrty strojů, které nemohou pocházet ze Země.
Däniken věří, že tento artefakt představuje důkaz, že naši planetu v dávné minulosti navštěvují mimozemšťané.
Tajemný přístroj i zánik měst
Německý inženýr Wolfgang Volkrodt (1925–2020) tvrdí, že na stéle je zobrazen stroj na výrobu kondenzované vody, který využívá princip tlaku a ochlazování vodní páry.
Jinými slovy, jedná se o předchůdce parních strojů, které moderní člověk objevuje až v 18. století. Volkrodt popisuje, kde se nacházejí páky a písty, a kde je kotel, který vyrábí páru.
Někteří badatelé věří, že se může jednat o zařízení používané k pohonu horkovzdušných balonů. Volkrodt také tvrdí, že svatyně v Chavínu odpovídá biblickému popisu Šalamounova chrámu v Jeruzalémě, což svědčí o zvláštním propojení těchto dvou míst.
Zánik měst na tichomořském pobřeží kolem roku 900 př. n. l. není plně objasněn. Mohou za vše změny klimatu? A skutečně existuje propojení mezi místy z opačných konců světa?