Co zvládnou Nautilus a podmořské drony?

Jak budou vypadat bojové ponorky za padesát let? Futuristickou vizi představilo Britské královské námořnictvo. Zajímavostí je, že se inženýři nechali inspirovat tvary mořských živočichů, a tak nikoho nepřekvapí, že se ponorky podobají například rejnokům.

Futuristická vize je součástí projektu Nautilus 100, který vznikl na počest výročí vyplutí první jaderné ponorky v historii USS Nautilus. Britské námořnictvo oslovilo celkem dvacet mladých, nadějných inženýrů, kteří měli za úkol připravit své návrhy.
První výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat, a tak například designéři z fóra UKNEST představili radikální vizi, ve které se inspirovali podmořským světem.

Budoucnost Royal Navy
Mateřské plavidlo Nautilus by mohlo vypadat jako manta obrovská (Manta birostris). Někomu jinému může připomínat také žraloka velrybího (Rhincodon typus). Na její palubě by byly další menší ponorky, připomínající murény (Muraena helena). Tato plavidla by následně vysílala menší nepilotované špionážní sondy, které by se po splnění úkolu samy rozložily ve slané mořské vodě.
Podmořské drony, které se podobají murénám nebo také úhořům, budou schopné autonomně urazit denně až stovky kilometrů. Výhodou je, že díky vlnivému pohybu mohou zmást senzory nepřítele, který bude přesvědčen, že to je mořský živočich. Jakmile dron dorazí na určené místo, vypustí drobné senzorové moduly, které se rozptýlí po velké ploše. Pomocí senzorů posléze zachytí podezřelé zvuky či elektromagnetické anomálie, a odešle tak množství dat na mateřské plavidlo, a to díky komunikační laserové síti.
Vývojáři tyto senzory vytvořili pomocí 3D tisku a vyrobili je z biologického materiálu, díky kterému dojde ve vodě po čase k rozložení.
Na podobném principu konstruktéři chtějí vyrobit také tzv. útočné moduly, které se dokážou zachytit na nepřátelské plavidlo, zejména na části pohonu, a tím je poškodit.

Komponenty z 3D tiskárny
Pro konstrukci trupu samotného Nautilu bude podle informací použito pevných, moderních slitin hliníku a akrylátů. Některé díly vzniknou i za pomoci 3D tisku. Výhodou by měl být povrch plavidla, který bude vyroben z materiálu s jemnými šupinami. To by mělo snížit akustické projevy při plavbě.
Mateřská ponorka odolá tlaku vody až do hloubky 3300 stop (1000 m) a na palubu se vejde 20 členů posádky. Návrhy počítají také se všemi dostupnými, i prozatím nedostupnými nejmodernějšími technologiemi.
Některé se totiž teprve testují a do ostrého nasazení se dostanou až během následujících let. Mezi ně patří například tzv. vířivý hybridní pohon, jenž dokáže generovat elektrickou energii zpracováním mořských řas. Funguje zároveň obdobně jako bezlopatkový ventilátor Air Multiplier britského vynálezce Jamese Dysona. Za jeho pomoci posléze dokáže mateřská ponorka i bez klasického lodního šroubu plout rychlostí až 150 uzlů, což je v přepočtu kolem 288 kilometrů za hodinu.
Do jaké míry se projeví návrhy u konceptu skutečných ponorek, zůstává prozatím otázkou. Nicméně nápad, kdy by se od mateřského plavidla oddělovala další menší s konkrétními specializacemi, nemusí jen tak zapadnout do šuplíku. Inovací prošla také torpéda, která by v budoucnu mohla připomínat ryby. Vše je však prozatím pouze na papíře.

Británie chce ovládnout moře
Tento druh inovací je v zásadě pilířem britských snah o udávání trendů v sektoru obrany. Místní vláda se snaží do nejmodernějších technologií a výzkumu investovat nemálo finančních prostředku.
Tato slova potvrdil důstojník Peter Pipkin, jenž má v královském námořnictvu na starost sektor robotiky. Podle něho jsou investice do vývoje podobných technologií logická a zcela namístě. Zároveň potvrzuje, že se blíží soutěžení mezi státy právě o osídlení mořského prostoru. A proto je důležité, aby byla Velká Británie připravena a zároveň držela krok s neustálým vývojem nejrůznějších technologií. Zároveň je přesvědčen, že pokud by se do ostrého provozu podařilo dostat alespoň 10 % z výše uvedených nápadů, udrželo by to zemi ve hře při bojových i obranných operacích.

Nejmodernější již dnes
Nejnovější návrhy se jen těžko objeví v nejbližších letech při misích. Do praxe se tak zřejmě dostanou pouze jednotlivé prvky z těch nejzajímavějších návrhů.
Ale i tak lze říct, že má Velká Británie v současnosti jednu z nejmodernějších ponorkových flotil na světě. Ve svém arzenálu má například ponorky HMS Vanguard, HMS Vengeance, HMS Victorious nebo HMS Vigilant, které jsou vybaveny moderním raketovým jaderným systémem Trident 2 D5. Prostřednictvím citlivého sonaru jsou schopné rozeznat plavidla až do vzdálenosti 80 kilometrů.
Chloubou jsou také tzv. stíhací ponorky. Ty jsou považovány za nejmodernější podmořskou výzbroj současnosti. V nejbližší době by se měla objevit také ponorka z třídy Dreadnought, jenž bude schopna odpalovat balistické rakety. Měla by být kolem 160 metrů dlouhá. Výtlak se očekává kolem 17200 tun a počítá se také se stotřicetičlennou posádkou, která bude mít k dispozici studovnu, posilovnu nebo systém, simulující střídání dne a noci. Ponorka zároveň sama vyrobí kyslík i pitnou vodu. Plánuje se nasazení až čtveřice těchto plavidel.