Podle nové studie, která zkoumá způsoby přechodu více než 5 000 druhů savců ze souše do vody, jsou adaptace savců na vodní život nevratné. Tuleni, velryby, delfíni a mnozí další se tak suchozemci znovu nestanou.

Zatímco život na Zemi se vyvinul před více než 3,5 miliardami let, počátky života na souši jsou mnohem mladší. První organismy, které začaly osidlovat pevninský prostor, se objevily v období devonu, které probíhalo před zhruba 419 až 358 miliony lety.

Toto období je často nazýváno „věkem ryb“, protože vodní ekosystémy byly tehdy bohaté na různé druhy ryb.

Přechod života z vody na souš byl dlouhý a složitý proces. Vyžadoval adaptaci organismů na nové podmínky, jako jsou odlišné teploty, podpora těla na pevném povrchu, nové způsoby pohybu nebo reprodukce bez vody.

Nakonec však vývoj plic, rozvoj vajec a odolnějších pletiv vedl k tomu, že se život uchytil i na pevné zemi.

Stesk po vodě

Jak léta a evoluce plynuly, některým druhům se po vodě zastesklo.

Evoluční bioložka Bruna Farina z Fribourgské univerzity společně se svými kolegy porovnávala tělesnou hmotnost, stravovací návky a genomy 5635 existujících nebo nedávno vyhynulých savců.

Ze všech sledovaných druhů zůstalo 97 procent plně suchozemských. Pouhá tři procenta přešla opět na život ve vodě, a to v různé míře.

Badatelé došli k závěru, že polovodní a plně vodní savci se na život ve vodě adaptovali natolik, že tyto změny jsou již nevratné.

S tím, jak se druhy stávají více vodními, má jejich tělesná hmotnost tendenci růst, přičemž u tzv. polovodních druhů se zvyšuje o 5 % za milion let a u plně vodních druhů až o 12 % za milion let.

Nohy na obtíž

Život ve vodě také vyžaduje jiný, racionálnější pohybový aparát, což vede k redukci končetin a nakonec k neschopnosti nést tělo po souši.

Ztráta tak složitého znaku, jako jsou nohy, utvářeného miliony let selekčních tlaků a náhodným vznikem různých mutací, není proces, který by se dal snadno zvrátit.

„Po tomto přechodu,“ přibližují autoři studie, „konkurence s dosavadními suchozemskými masožravci, kteří mohou své končetiny využívat k lovu na souši efektivněji a manipulovat se svou kořistí, možná zabránila jakékoli možnosti zvratu.“

Jinými slovy, ač jsou delfíni sebechytřejší, pokud by chtěli podniknout invazi na pevninu, byli by snadnou kořistí pro mnohem hbitější predátory.