Lunaparky. Místa, na kterých se lidé smějí, užívají si společného času a zábavy v podobě různých stánků a atrakcí. Není tak nic děsivějšího, než když se z místa generujícího štěstí stane lokalita nahánějící hrůzu. Přesně to se stalo v případě zábavního parku v Západní Virginii. Proč tam dnes místo rodin míří lovci duchů?
Když v roce 1775 kupuje Američan Mitchel Clay pro svou mladou rodinu pozemky u hustých lesů v Západní Virginii, znamená to pro všechny začátek nového života. Velmi tvrdého života tvořeného z velké části těžkou prací, modlitbami a rivalstvím s nedaleko sídlící rodinou Draperových. Po osmi letech už je farma i s veškerými těžkostmi pro rodinu skutečným domovem. Jenže pak udeří tragédie. V srpnu 1783 posílá Mitchel své děti lovit do nedalekého lesa. Tam se však tou samou dobou plíží skupina indiánů z kmene Shawnee (česky Šavanů – pozn. redakce). Jejich útok na nic netušící děti a dospívající se mění v masakr. Dvě děti umírají a třetí padne do zajetí a je následně zaživa upáleno. Odplata zdrceného otce a dalších mužů z okolí přijde rychle a umírá při ní několik indiánů. Mohla celá tato tragédie z konce 18. století nějak ovlivnit místo, kde později vznikl zábavní park?
Vznik lunaparku
To místo už nikdy nebude jako dřív. Podle jedné verze této legendy pohřbívá Mitchel Clay některé indiány přímo na svém pozemku a záhy vzniká pověra, že jejich krev vsákla do půdy a způsobila zlou kletbu. Té nálepky se už místo nikdy nezbaví. O století a půl později si však temnou pověst tohoto místa už nikdo nepřipouští. Všude okolo totiž rostou domy lokálního centra Princetonu. A každé město přece potřebuje zábavní park. Příležitosti k jeho výstavbě se chytá místní podnikatel Conley Snidow. Investuje na svou dobu nemalé peníze a v místech, kde kdysi dle legendy umírali osadníci i indiáni, vzniká areál s houpačkami, tobogánem, tanečním sálem, bazénem či jezírkem. Oslavy vzniku nového zábavního areálu ale časem začínají hořknout. „Od roku 1927, kdy byl park otevřen, do roku 1966, kdy došlo k jeho uzavření, v něm zemřelo šest lidí,“ píše americká publicistka Kristina Gaddy.
Indiánské pohřebiště
Vůbec nejtragičtější nehody se v parku stávají dětem. Jedna malá holčička tam údajně umírá poté, co do houpaček, na kterých se právě baví, omylem nacouvá velké nákladní auto. Později zase v tamním bazénu utone malý chlapec. V 60. letech už je jasné, že je s parkem konec. Většina lidí čeká jeho zbourání, ale místo toho je jen opuštěn a ponechán tak, jak je. Se svou děsivou minulostí a údajně i se svými duchy. Na tom nic nemění ani neúspěšný pokus o jeho znovuotevření v 80. letech. Místo toho je na jednom místě objeveno pohřebiště domorodých Američanů, o kterém dosud nikdo nevěděl. „Odhaduje se, že tam je až několik stovek koster. Tehdejší investoři se obezřetně rozhodli park znovu opustit a nechat to místo v klidu,“ dodává americký cestovatel a autor Kenin Bassart. Stalo se však jediné: Z parku se místo turistického cíle stalo místo přitahující záhadology a lovce duchů. Skutečně tam mnozí narazili na neklidné duchy?
Paranormální jevy
Řada lidí dnes tvrdí, že ve dne i v noci lze v parku zažít skutečně tajemné věci. Na denním pořádku jsou prý zvuky kroků či dětský smích, který zase rychle odnese vítr. Někteří lidé naznačují, že se u houpaček zjevuje duch plačící zakrvácené dívky. U starého ruského kola sa pak mají zjevovat dokonce celé dětské hloučky. Čas od času dochází i k něčemu, co lze snad i považovat za útok. Člen jednoho televizního štábu je během natáčení uvězněn v jedné ze starých kabin, které v areálu stojí. Dveře – ač bez zámku – náhle nejdou otevřít. Že je toto místo opravdu plné energie tvrdí i psychotronici, kteří se tam vypravili. Podle některých tam je hlavně negativní až velmi zlá energie. Další pro změnu tvrdí, že jde o energii smíšenou – někdy je pozitivní a někdy nikoliv. Lze takovým slovům věřit? Nebo v lunaparku Lake Shawnee úřaduje hlavně přirozená pověrčivost pramenicí z tragédií, které se tam odehrály?
Facebook
Twitter
RSS