Srdeční puls je mnohem víc než známka toho, že jsme naživu. V tradiční medicíně dálného i blízkého východu z něj prý léčitelé umí vyčíst zásadní informace o stavu vnitřních orgánů a odhalit zdravotní problémy dříve, než se vůbec projeví.

Jak pulzní diagnostika funguje? A je vůbec spolehlivá?

Pulsní diagnostika je obvykle spojována hlavně s tradiční medicínou starověké Číny, kde se vyvíjela údajně už od 3. tisíciletí př. n. l.

Důležitou roli však hraje též v tibetské a mongolské medicíně, indické medicíně siddha a ajurvédě, persko-arabské medicíně unani a v tradiční islámské medicíně na Blízkém východě.

Dnes je i v moderní západní medicíně měření tepové frekvence spolu s krevním tlakem jednou nejzákladnějších součástí standardního lékařského vyšetření.

Případné odchylky lékaře upozorňují na možné zdravotní problémy, k jejichž přesné identifikace ale slouží plejáda dalších testů a vyšetření.

Pro východní léčitele je puls podstatně rozvinutějším diagnostickým nástrojem, který sám o sobě umožňuje posouzení zdraví všech hlavních orgánových systémů těla.

Dávno před moderními zobrazovacími technikami, kdy lékaři potřebovali znát jiné způsoby, jak vyhodnotit, co se děje uvnitř těla jejich pacientů, měla pulsní diagnostika nezastupitelnou roli. Co všechno lze z pulsu člověka vyčíst?

Pulsy se liší

Vyšetření pulsu probíhá pohmatem na levém a pravém zápěstí v místě, kde se nachází radiální tepna. Pozornost věnována nejen rychlosti, ale též rytmu, síle a hloubce.

Metoda rozeznává až 29 jednotlivých druhů pulsu, díky nimž dokáže zkušený lékař rozpoznat, jaký orgán v těle nefunguje, jak by měl. Jak se tyto druhy pulsu projevují?

Jako příklad můžeme uvést „silný puls“, který podle odborníků poukazuje na určitý „přebytek“ v těle. Často je přítomen při stresu, hněvu, vysokém krevním tlaku a bolestech hlavy. Slabý puls naopak značí nějaký „nedostatek“ v těle.

Objevuje se hlavně při únavě, slabosti, nespavosti, nízkém krevním tlaku a depresi. Jedním z dalších často se vyskytujících typů je tzv. valivý nebo kluzký puls.

„Na dotek připomíná něco jako malé korálky vlnící se pod prsty vyšetřujícího a bývá známkou stagnace potravy ve střevech nebo nahromadění hlenu někde v těle,“ přibližuje Nadia Bouhdili z washingtonské akupunkturní kliniky.

Takový puls se podle ní často vyskytuje při různých zažívacích potížích a problémech s překrvením dutin či alergiemi.

Vědci pochybují

O přesnosti a spolehlivosti této metody se dnes ale vedou spory. Zatímco stoupenci tradiční medicíny nemají o pulsní diagnostice mnoho pochybností, vědci si tak jistí nejsou. Vědecká komunita je vůči pulzní diagnostice značně skeptická.

Kritici upozorňují, že identifikace konkrétních zdravotních problémů z pulsu není podložena spolehlivými klinickými studiemi.

Jde spíše subjektivní záležitosti, které se spoléhá na individuální vjem vyšetřujícího a různí praktici mohou u téhož pacienta mohou dojít k odlišným závěrům.

Na druhou stranu však i moderní věda uznává, že změny v pulsu skutečně signalizují některé zdravotní potíže. Mohou být například projevem arytmie, srdečního selhání nebo problémů se štítnou žlázou.

Zůstává tedy otázkou: Je pulzní diagnostika jen přežitkem minulosti, nebo skutečně skrývá poznání, které zatím západní věda nedokázala uchopit?