Mikronésie ležící v Tichém oceánu severovýchodně od Austrálie je exotickou lokalitou plnou nekonečného oceánu, ale i fascinujících přírodních scenérií. Nedaleko největšího ostrova mikronéské federace se pak rozkládá také jedna z nejzáhadnějších lokalit planety: ruiny prastarého města Nan Madol. Proč do nich už zamířily kroky nejednoho slavného záhadologa?
Guvernér kolonie Německá Nová Guinea Victor Berg (1861–1907) si prohlíží kamenné zdi potopeného města a přemýšlí, zda by tam mohl najít dávné poklady, jak o tom hovoří řada lidí, kteří se historií souostroví zabývají. Nakonec padne rozhodnutí.
Berg ignoruje zákaz místního krále a společně s několika dalšími muži vstupuje do posvátných ruin. Netrvá dlouho a dochází k odhalení vstupu do hrobky, ve které jsou uloženy kosti dávných králů. Berg zamíří dovnitř, a když se pokusí pohnout jednou z koster, ztuhne mu krev v žilách. Kdesi na ostrově se ozve mohutný zvuk připomínající troubení na mušle.
Všichni jsou vyděšení a z kamenného města raději rychle prchají. Pro Berga je ale pozdě. Podle legendy, která dodnes koluje na ostrově, guvernér ještě téhož večera onemocní neznámou chorobou a nad ránem zalit potem zemře.
Některé verze této pověsti o kletbě číhající v Nan Madol jdou ale ještě dál: Tvrdí, že kostra, kterou Berg objevil, byla velká dobré tři metry. Co na příběh Nan Madolu říká moderní archeologie?
tam řadu legend.
Fascinující stavba
Kamenné ruiny se rozkládají u pobřeží ostrůvku Temwen poblíž velkého ostrova Pohnpei. Ten objevil jako první v roce 1595 portugalský mořeplavec Pedro Fernandes de Queirós (1563–1614), když se jeho loď odchýlila od původní trasy.
Na skutečný kontakt s Evropou si však místní domorodci počkali až na začátek 19. století. Tajemné ruiny částečně zatopeného města však byly dlouho zapovězeny a průzkumníkům, kteří místního krále žádali o přístup, bylo vyhrožováno smrtí. Zda byl německý guvernér prvním, kdo lokalitu skutečně prohledal, už nevíme.
Postupně však začalo přibývat informací: Nan Madol tvoří přes 90 umělých ostrůvků, na kterých se tyčí mohutné zdi vybudované z obrovských až 50 tun vážících balvanů. Velkolepost tohoto díla, které pochází patrně ze 14. století, udivuje badatele dodnes. Jaká kultura dokázala něco takového vytvořit?
Starší než si myslíme?
Ačkoliv archeologové pracují se všeobecně přijímanou teorií, že město vytvořila vládnoucí tyranská dynastie Saudeleurů, řada lidí poukazuje na některé zvláštnosti: Pokud by za vším stála tato poměrně primitivní kultura, znamenalo by to nutnost nasadit do práce tisíce lidí po dobu několika desítek let.
Jenže podle odhadů žilo ve 13. století na ostrově Pohnpei jen něco přes 800 lidí. Kámen použitý na stavbu navíc musel pocházet z velké dálky, protože v blízkosti se nevyskytují žádné lomy. A aby toho nebylo málo, ani archeologické nálezy nejsou ve skutečnosti jednoznačné a dataci celého komplexu učinili vědci pouze na základě jednoho sporného rozboru popela.
Sílí proto spekulace, že je Nan Madol místem ještě mnohem starším a vytvořeným civilizací, o které dnes už nemáme žádné podložené informace. Mohlo by nakonec opravdu být něco pravdy na zvěstech o obrech, kteří tuto oblast v dávných časech obývali?
Dílo mocné magie?
Během minulých desetiletí se do Nan Madol vypravila celá řada badatelů včetně českého záhadologa Ivana Mackerleho (1942–2013). Ten sice záhadu původu a účelu města, které vzniklo z neznámého důvodu na moři, nerozluštil, sám ale popsal několik dalších legend a spekulací.
Kromě teorie o obrech je to třeba i tvrzení, že bylo město vytvořeno s pomocí magie. „Někteří tvrdí, že ještě i dnes ovládají magii, a že je možné kámen pomocí zvukových vln přinutit, aby se nějak zvedl do vzduchu,“ popisuje Mackerle a dodává, že ačkoliv to, co je nad hladinou, působí úchvatně, ta pravá záhada se může ukrývat hluboko pod ní.
Traduje se totiž, že tam někde je velká a stále neprozkoumaná část s místnostmi a hrobkami. To však odmítají archeologové, kteří v oblasti již celá desetiletí působí. Skutečně je Nan Madol sice fascinující ale zcela věrohodný důkaz o stavitelských schopnostech národů, které považujeme za primitivní?
Facebook
Twitter
RSS