Toho, že objevování vesmíru si může vyžádat oběti na životech, si jsou první účastníci vesmírného programu vědomi. Někteří z nich tuto oběť za vědu skutečně položí. První vesmírné lety se totiž neobejdou bez nehod.

Některé incidenty však provázejí podivné okolnosti. Je možné, že vesmírné mise kdosi sabotoval?

Mělo to být šťastné shledání astronautů s jejich blízkými. Tým, který v předešlých patnácti dnech na oběžné dráze kolem země prováděl sérii různých pokusů v mikrogravitaci, se vracel domů za velkého zájmu široké veřejnosti.

Oči Američanů se upírají k obloze v naději, že se jim podaří spatřit přelet přistávajícího raketoplánu. Brzy poté, co raketoplán vstoupí do atmosféry, se na obloze objeví kondenzační stopa.

Většina ze svědků nejprve nepřikládá žádnou váhu malým světlým bodům, které se od stopy oddělují. Jen stěží by mohli tušit, že se právě rozpadá tepelná izolace stroje. V tuto chvíli to netuší ani posádka.

Za několik okamžiků, pouhých 16 minut před bezpečným přistáním, celý raketoplán pohltí plameny.

Prokletý týden

Pochybnosti a podivné okolnosti obklopují tři největší tragédie amerického kosmického programu. Všechny tři se přitom odehrávají v jediném týdnu na přelomu ledna a února, jen každá v jiném roce.

Tříčlenná posádka rakety Apollo 1 zahynula při požáru během nácviku 27. ledna 1967. V lednu 1986 těsně po startu explodoval raketoplán Challenger, v němž zahynula sedmičlenná posádka.

A 1. února 2003 byl při návratu z kosmu zničen raketoplán Columbia, na jehož palubě zahynula taktéž sedmičlenná posádka. Jako by snad tento týden byl prokletý. Konkrétně v případě Columbie, která odstartovala do kosmu 16. ledna, je prokletí skutečně zmiňováno.

Indický astrolog a numerolog Madan Gópal Spathu přichází s tvrzením, že za zkázou raketoplánu stojí kombinace čísel 16 a 7. Obě čísla misi od počátku provázejí a podle numerologa jí přinesla smůlu. Jenže samotná čísla zabíjet nemohou. Co tedy za tragédií stojí?

Na nic nesahejte!

Co přesně způsobilo zkázu Columbie, se dodnes neví. Jedna z nejčastěji zmiňovaných hypotéz tvrdí, že za vše může asi 50 cm dlouhý úlomek tepelné izolace, který se oddělil už při startu a narazil do křídla.

Tím mohl být narušen izolační plášť, a proto začal raketoplán po průniku do atmosféry hořet. Tehdejší ředitel programu raketoplánů Ron D. Dittemore (*1952) takové vysvětlení odmítá.

„Prostě nedává smysl, že by tato událost byla hlavní příčinou,“ tvrdí. Co se tehdy přesně stalo?