V anglickém Devonu zažívá rodina Smithových roky zvláštní paranormální jevy. Z jejich obýváku se linou zvuky piana, přestože v domě žádné není, a mezi pokoji přechází každou noc bledá žena v bílém hávu.

Strašení ustane až v okamžiku, kdy rodina získá roky ztracený obraz. Mohla by zde být nějaká souvislost?

Anglický důchodce Alan Smith, majitel rozsáhlého panství Heale House v anglickém hrabství Devon, se chystá do postele. „Jestlipak se zase objeví,“ říká si v duchu.

Vzápětí se v jeho pokoji zjeví duch bledé ženy ve světlých šatech, jako kdyby zaslechl jeho myšlenky. Přestože se Smith lekne, přízračného zjevení už se nebojí. Po jeho domě totiž bloudí dlouhé roky!

Přízrak a piano

Duch ženy v róbě z takzvaného Edwardovského období údajně v Heale House straší více než 100 let. Téměř každou noc přechází mezi pokoji a bloudí po chodbách. Všichni, kdo jej spatří se shodují, že působí, jako kdyby něco hledal.

Jeho zjevení také často doprovázejí zvuky piana, přehrávající obvykle díla polského skladatele Fryderyka Chopina (1810–1849).

Jenže v panství se žádné piano nenachází, a proto při jeho zvucích rodině Smithových i jejich návštěvám běhá mráz po zádech, a ze sídla hromadně prchají.

Alan Smith je jediným člověkem, který údajného ducha dokáže snášet dlouhodobě, a naopak ještě pátrá po jeho původu. Je přesvědčen, že pro něj musí být nějaké vysvětlení.

Na paranormální jevy prý nevěří, přesto, že se mu jeden takový pravidelně odehrává přímo v ložnici. Proč tak trvá na tom, že duchové neexistují?

Duch je na obraze!

Záhada „bílé paní“ z Heale House by nejspíše už záhadou zůstala, kdyby Smitha jednoho dne náhodou neoslovil majitel blízkého vetešnictví. Ve své sbírce prý objevil zajímavý obraz, je si jistý, že pochází právě z Heale House a chce, aby se na něj Smith podíval.

Ten nakonec souhlasí a za chvíli už nevěří svým očím. „Vždyť to je ona,“ lapá překvapeně po dechu. Vysvětlí vetešníkovi, že na obraze nepoznává jen svůj vlastní obývací pokoj, ale také ženu, která je na něm namalována, jak hraje na piano.

Podle Smitha totiž vypadá přesně jako ta, co už desítky let straší u něj doma! Okamžitě si obraz odnáší domů a začíná pátrat po tom, kým by mohla žena být…

Kam se poděl?

Díky rodinným kronikám dokáže Smith zjistit, že obraz namaloval francouzský umělec Cyril Roberts (1871–1949) a že na plátně musí být zachycena jistá Lady Bell, která panství vlastnila okolo roku 1900. Podle dostupných informací obraz dlouhé roky visí v obývacím pokoji, než rodinu Bellových provozujících ranče s hovězím dobytkem stihne bankrot.

Tehdy je většina uměleckých předmětů z domu prodána, včetně tohoto portrétu. Lady Bell to prý zlomí srdce a má jen krátce poté zemřít. Smitha její příběh fascinuje, a proto plátno pověsí přesně tam, kde původně viselo.

Těší se, že až ducha příště spatří, bude jej moct zkusit oslovit jménem. Jenže uplyne jedna noc a po ní druhá, a duch se ani jednou neobjeví.

Smith je tak zmatený, že dokonce uspořádá seanci, při níž se pokusí Lady Bell kontaktovat pomocí Ouija tabulky, úspěšný ale není. Když příběh svého domu v roce 2012 zveřejní, prohlásí: „Zdá se, že je duch navždy pryč!“ Má pravdu? Vysvobodilo ducha nalezení obrazu?