„Nesmíme na nic zapomenout,“ ujišťují se kupci, chystající se na cestu. Na bedra statných oslů a velbloudů nakládají nejen vzácné zboží, ale i bohaté zásoby jídla a pití pro vlastní potřebu. Nic jiného jim ani nezbývá.

Vydávají se totiž na dlouhou pouť, z níž se domů vrátí až za několik let!

„Ta nevídaná jemnost a pevnost!“ obdivují se staří Římané drahé látce, která k nim doputovala až z daleké Číny po Hedvábné stezce. Legendární síť obchodních tras se pne ve starověku a středověku napříč celou Asií ze středomoří až do samotného srdce Číny.

Po Hedvábné stezce, měřící zhruba 9000 kilometrů, dlouhých 1600 let pulsuje čilý život, a jak podotýká současný autor Jaromír Janev, „má v sobě dodnes zakódovanou vůni koření, kadidla i parfémů, které po ní putovaly za svými zákazníky.“

Moře je bezpečnější i levnější

Dlouhá staletí tudy proudí od Východu na Západ (ale i opačným směrem) vzácné zboží, od hedvábí, porcelánu, barviv přes koření až po perly, drahokamy a luxusní oděvy. To ale není vše.

Po Hedvábné stezce se šíří také vzdělanost, náboženství, filozofické myšlenky či nové objevy a technologie, a proto napomáhá vývoji starověkých civilizací v Číně, Persii, Indii či Římě. A díky ní vlastně mohou být rychleji položeny základy moderního světa.

Ruch na Hedvábné stezce utichá až v průběhu 15. století, kdy obchodníci raději začínají pro cesty využívat levnější, rychlejší i bezpečnější dopravu po moři.

Jméno dostane později

Nejvýznamnější karavanní obchodní cesta nemá v dobách žádné oficiální jméno. Až německý zeměpisec a cestovatel baron Ferdinand von Richthofen (1833–1905) ji podle kdysi nejcennějšího zboží pojmenuje jako die Seidenstrasse – Hedvábná stezka.