Posvátná hora Ambondrombe je údajně pod ochranou duchů. To je prý důvod, proč se zde ztrácejí lidé i zvířata. Podle některých teorií se zde může nacházet brána do jiného časoprostoru. Tajemná pověst hory zaujala i prominentního českého záhadologa Ivana Mackerleho, který se na místo vypravil.
Oblast kolem hory Ambondrombe na Madagaskaru je mezi znalci přírody známá zejména pro svou jedinečnou faunu a floru. Ti, kteří by se k hoře chtěli vydat a prozkoumat její panenskou krásu, ovšem budou místními od svých úmyslů horlivě odrazováni. I kdyby vstup na posvátný vrchol nebyl zakázaný, žádný z domorodců by se na něj stejně neodvážil.
Malgašové, jak se obyvatelé tohoto ostrovního státu nazývají, považují Ambondrombe za posvátnou horu, kde přebývají duchové jejich předků a bohové. Odvážlivci, kteří se rozhodnou tabu porušit, jsou prý za toto rozhodnutí nemilosrdně trestáni. Místní folklor zná celou řadu příběhů o lidech, kteří se vypravili k Ambondrombe a už nikdy se nevrátili zpět.
Skutečně za zmizení lidí a zvířat na úbočí hory mohou duchové zemřelých, jak Malgašové tvrdí?
Nebo snad brána do jiné dimenze, jak spekulují západní badatelé?
Hlasy hory mrtvých
Ostrované líčí Ambondrombe jako děsivé místo. Ozývají se tu tajemné strašidelné zvuky, při nichž tuhne krev v žilách. Tyto zvuky podle lokálních pověr patří hlasům mrtvých, kteří spolu na hoře rozmlouvají. „Malgašové věří, že když tělo zemře, duše je odeslána, aby se usídlila právě na hoře Ambondrombe,“ vysvětluje kanadský historik a spisovatel narozený na Madagaskaru Gwyn Cambell.
O hlasech hory se zmiňuje také významný český záhadolog Ivan Mackerle (1942–2013), který se na Madagaskar vypravil v roce 1998. „Zmizelo tam už mnoho lidí i zvířat. Místní obyvatelé slyší na jednom místě hory zvuky vesnice, hlasy lidí i dobytka, ale žádná vesnice tam není. Jen prázdná krajina.
Záhadné hlasy se tam prý ozývají neustále, a ne jen občas, jak to známe z evropských strašidelných míst,“ píše Mackerle ve své knize Cesty za příšerami a dobrodružstvím. Zatímco Gwyn Cambell se domnívá, že ony hlasy mrtvých jsou pouhou ozvěnou větru, Mackerleho sugestivní líčení vlastních zážitků tak jednoznačně nezní. Mohou být tajemné zvuky skutečnými hlasy ze záhrobí?
Dva světy
„S přibývající nocí bylo slyšet spousty zvláštních a strašidelných skřeků, které se mísily s hlasitými projevy lemurů a zvuky nočních ptáků. Jen velmi těžko se dalo určit zda by některé patřily tajemným hlasům hory. Naši průvodci se tísnili u plápolajícího ohně a s vystrašenými výrazy v očích nás pozorovali. Ta noc byla příšerná,“ přiznává český dobrodruh.
„Nezřetelně chaotické sny naplněné strachem před zlými silami přicházející z hory nás nenechaly spát a stále jsme se probouzeli,“ doplňuje.
Řada západních badatelů pověsti Malgašů o duších mrtvých a tajemné hlasy spojuje s výskytem neznámých živočišných a rostlinných druhů a vyvozuje, že by se na vrcholu Ambondrombe mohla nacházet jakási brána do jiného časoprostoru, kudy se tajemné zvuky a tvorové dostávají do našeho světa a naopak se na druhé straně brány ocitají ti, kteří na hoře beze stopy zmizeli.
Není to ale až příliš fantastické vysvětlení?
Facebook
Twitter
RSS