Příběhy o prehistorických tvorech, kteří možná v původní podobě přečkávají až do dnešních dnů, najdeme po celém světě. Asi nejznámější je příšera ze skotského jezera Loch Ness.
Podobná, ale méně známá možná dodnes žije v největší vnitrozemské nádrži v Turecku, v jezeře Van. Skutečně může jezero o délce 120 kilometrů a rozloze 3 713 km² ukrývat prehistorickou obludu?
První známé písemné zmínky o jezerní příšeře se objevují již v tureckých novinách vydaných 29. dubna 1889, vycházejících za vlády Abdula Hamida II. (1842–1918), jednoho z osmanských vládců.
Zpráva zveřejněná v novinách popisuje příběh tří lidí projíždějících nad břehy jezera Van mezi Tatvanem a Ahlatem. Jeden z nich se chce pomodlit u jezera. Když vstoupí do vody, všimne si podivného, zcela zvláštního pohybu. Náhle nějaký tvor muže popadne za nohy a snaží se jej vtáhnout do jezera!
Otřesný zážitek
Přátelé napadeného vynakládají velké úsilí na mužovu záchranu. Zvíře ovšem znovu zaútočí a tentokrát se mu podaří chytit svou oběť za celou nohu. Přátelé muže se rozhodnou zvíře zahnat zapálením ohně.
Když se ho snaží spálit, ozve se srdceryvný výkřik. Tvor vyskočí asi 25 metrů vysoko a vrhne se zpět do vod jezera, přičemž muže vezme s sebou.
Zvláštní je skutečnost, že velmi dlouhou dobu se o podivné vodní příšeře nikdo nezmiňuje, i když mezi místními lidmi již dlouho koluje o pozorování neznámého tvora celá řada legend…
Další svědectví
Vše se změní v roce 1995, když podivného živočicha spatří guvernér zdejší provincie Bestami Alkan…Zanedlouho se přihlásí také poslanec Zeki Ergezen, jenž podivného tvora zpozoruje se svojí manželkou při procházce podél jezera.
K dalšímu zlomu pak dochází v roce 1997, kdy šestadvacetiletý student místní univerzity a amatérský filmař Unal Kozak natočí krátký film, na kterém je velmi zřetelně vidět napůl ponořený tvor, který jedním okem zírá přímo do kamery.
To tehdy budí pozornost nejen veřejnosti v Turecku, ale i v zahraničí. Pozváni jsou například biologové z univerzity v Cambridgi nebo světoznámý odborník a vědec Jacques Cousteau (1910–1997). Ten však bohužel zemře dříve, než stačí jezero navštívit.
Schopnost adaptace?
Tvor je údajně černý, s chlupatou, rohatou hlavou. Jeho délka se prý pohybuje v rozmezí sedmi až patnácti metrů. Na hřbetě má mít řadu trojúhelníkových výběžků.
Jiní svědkové zase hovoří o bílé příšeře s černým pruhem na hřbetě… Názory odborníků se nejčastěji shodují na tom, že by podivným tvorem mohl být zástupce druhu plesiosaurů, pliosaurus.
Mohl snad tento velice rychlý mořský dravec původně z druhohor, postrach svého okolí, dlouhý okolo pěti metrů se čtyřmi pádlovitými končetinami, přežít až do dnešních dnů? Navíc se jedná původně o mořského živočicha, mohl by tedy žít i ve sladké vodě?
Adaptace skutečně přichází v úvahu. Příkladem mohou být krokodýli, kteří byli původně mořskými dravci, známými jako archosaurové.
Hned dva exempláře?
Zvláštní je, že podobný tvor je nakonec zpozorován i ve dvacet kilometrů vzdáleném jezeře Ereck. Obě tato plesa leží v horách, ale jsou spojena řekou, jež teče nedaleko jezera a vlévá se do vodní nádrže Van.
Jedná se tedy o téhož tvora, nebo snad v jezeře Ereck žije další nestvůra, která přežívá až do dnešních dnů?
Ostatně existence tajemného zvířete není zatím plně potvrzena ani vyvrácena…Každopádně k jezeru Van míří stále více badatelů a milovníků záhad a tato obluda má ve Vanu ve čtvrti Gevaş dokonce i svoji sochu.
