Jak poznat, že druh vyhynul?

Na dvě otázky nebudeme mít pravděpodobně nikdy uspokojivou odpověď – a sice kolik je ve Vesmíru hvězd a kolik existuje na Zemi biologických druhů. Jelikož nevíme, s kolika druhy třetí planetu Sluneční soustavy sdílíme, lze jen těžko odhadovat, kolik jich ročně nadobro z jejího povrchu zmizí.

Jedna odborná studie se v roce 1980 zabývala rozmanitostí hmyzu v tropických pralesích. Nejenom veřejnost, ale i vědce samotné získané výsledky nadmíru překvapily. Na devatenácti zkoumaných stromech Panamského deštného pralesa bylo objeveno na 1200 brouků.

Ještě neuvěřitelnější než toto vysoké číslo však byla skutečnost, že až 80 % z nich bylo do té doby zcela neznámých.

Můžeme se jen dohadovat, kolik biologických druhů se v současné době na Zemi vyskytuje. Vědecké odhady se pohybují v rozsáhlém intervalu mezi 3 až 100 miliony. Jednu jistotu však máme: druhy vymírají. Podle studie zpracované Světovým fondem na ochranu přírody (WWF) se roční míra vymírání pohybuje v rozmezí 0,01 až 0,1 %.

Za předpokladu existence 100 milionů druhů živočichů i rostlin, by pak ročně zmizelo 10 000 až 100 000 druhů.

Ne všechny však nadobro.

Vědcům pořádně zamotal hlavu zvláštní savec zvaný štětinatec kubánský (Solenodon cubanus). Jedná se o tvora vskutku kuriózního. Už třeba jen proto, že je narozdíl od většiny ostatních savců jedovatý. Jeho jed je obsažen ve slinách. Na podivnosti mu neubírá ani skutečnost, že byl po jistou dobu považován za vyhynulého.

Zkrátka a dobře mezi lety 1890 – 1970 nebyl spatřen jediný zástupce tohoto druhu, a tak byl štětinatec kubánský zapsán na seznam vyhynulých druhů.

Jenomže záhy došlo k několika nepotvrzeným pozorování a začínalo být jasné, že se štětináči znovu vrátí na scénu a seznam vyhynulých druhů opustí.

K potvrzenému pozorování i odchytu došlo až v roce 2003. Nově objevenému jedinci byla přidělena přezdívka Alejandrito. Po dvou dnech bedlivého zkoumání byl Alejandrito vrácen v pořádku zpátky do volné přírody.