Je tomu 46 let, kdy v naprosté izolaci zemře poslední oběť pravých neštovic, britská fotografka Janet Parkerová (1938–1978). Stane se tak v době, kdy už mají být minulostí, protože svět po dlouhém boji oslavuje jejich oficiální vymýcení.

Je jí čtyřicet. S manželem Josephem mají dva psy a malý domek na předměstí Birminghamu. Pracuje jako fotografka anatomického oddělení lékařské fakulty Birminghamské univerzity, kde fotí především řezy tkání. Netuší, že o patro výš jsou laboratoře, kde probíhá výzkum neštovic.

Začne to bolestí hlavy

V pátek 11. srpna 1978 se cítí unavená, a když se chystá do práce, zatočí se jí hlava. „Asi na mě leze chřipka,“ říká manželovi, ale doma nezůstane. V pondělí už do práce nedorazí.

Je jí stále hůř, bolí ji hlava i svaly, na těle i obličeji se objeví červené skvrny. „Vypadá to na plané neštovice,“ soudí přivolaný lékař, ale její matce Hildě Witcombové se to nezdá.

„Když je měla jako malá, vypadaly úplně jinak.“ Objedná ji pro jistotu na vyšetření do nemocnice, kam je přijata 20. srpna. To už je tak slabá, že nedokáže stát.

Nejsou plané, jsou pravé

Neštovice se naposledy objevily před rokem v Somálsku a jsou považované za vymýcené, takže jsou to poslední, na co doktoři pomyslí. Janet byla navíc v roce 1966 očkována.

Další den však profesor Alasdair Geddes (*1934) pohlédne do mikroskopu a ztuhne. „Vidíš to co já?“ ptá se kolegy, vedoucího mikrobiologického oddělení Henryho Bedsona (1929–1978). Vidí.

Ve vzorku tekutiny odebrané z Janetiny vyrážky jsou vidět drobné cihly, typický tvar viru neštovic. Je to šok! Zejména pro Bedsona, protože v jeho laboratoři, ležící přímo nad Janetinou fotokomorou, se pracuje právě se vzorky neštovic. Je mu jasné, že odtud musel virus uniknout.

Město je uzavřeno

Janet je okamžitě umístěna do izolace v nemocnici Catherine-de-Barnes. To už jí boláky pokrývají celé tělo, včetně dlaní, chodidel a obličeje. Současně jsou do přísné karantény umístěni všichni, s nimiž se během posledních dnů setkala. Celkem 260 lidí.

Celé město je uzavřeno. Stav Janet Parkerové se přes veškerou snahu lékařů zhoršuje. Kvůli bolákům oslepne, začnou selhávat ledviny, přidá se zápal plic. Ač je při vědomí, přestává odpovídat a reagovat.

Umírá 11. září a kvůli riziku není provedena žádná pitva, tělo dokonce ani nesmí do márnice. Leží na podlaze garáže daleko od hlavní budovy nemocnice, uzavřeno ve speciálním vaku vyplněném pilinami.

V den pohřbu jsou všechny ostatní pohřby zrušeny, kolonu s rakví provází neoznačené policejními vozy a jede se rovnou do krematoria. Tělo musí být zpopelněno, aby se vyloučila hrozba, že virus v zemi přežije. I krematorium je po obřadu důkladně vydezinfikováno.