Malý chlapec leží v posteli, v prvním patře rodinného domku. Třese se strachy, protože ve tmě za oknem vidí hlavu vychrtlé ženy, jak na něj v úsměvu cení zuby! Nevznáší se ve vzduchu, ta strašlivá postava je tak vysoká, že prostě jen stojí dole u dveří. Bude klučík její další obětí? Nebo jde pouze o městskou legendu, která jako kdyby si žila vlastním životem?
Hrůza vtělená do podoby ženy prý měří lehce přes 240 cm a má dlouhé, velmi hubené končetiny. Japonci ji nazývají Hačišakusama (v japonštině to znamená „osm stop vysoká“ – pozn. red.) a když se blíží ke svým obětem, vydává hlubokým hrdelním hlasem zvuk připomínající „Po… po… po…“ To bývá údajně slyšet poblíž dětských hřišť nebo i uvnitř domů, když chce dát dětem vědět, že si pro ně brzy přijde.
Není jasné, zda ji dospělí vůbec slyší, protože se zajímá jen o „mláďata“. Proč právě je unáší, nikdo neví. Může to být proto, že jsou snáze ovlivnitelná, případně se má krmit jejich mladistvou energií. Proto bývá nejčastěji popisována jako pohledná žena!
Démonickou podstatu má projevit až ve chvíli útoku, kdy už jsou všechny snahy o únik marné. Její popis zní jako typická městská legenda, tak proč z ní mají v Japonsku opravdový strach?
Ochranný rituál
Neustálé modlení, rozmlouvání s buddhistickými mnichy a kouzelný ochranný rituál. Jen v tom prý spočívá malinká naděje, že se dá Hačišakusamě ubránit. Ta je údajně schopná vyhlídnutou oběť pronásledovat celé měsíce a čekat na ideální okamžik, kdy se jí zmocní. Co tedy v takové příšerné situaci dělat?
Rodina musí nešťastné dítě uzavřít do oddělené místnosti a zatemnit okna např. novinami, na nichž budou nakresleny magické symboly. Do každého ze čtyř koutů se umístí miska se solí a přesně doprostřed pokoje socha Buddhy. Dítě tam zůstává celou noc se zavřenýma očima, ponořené v usilovných modlitbách.
Pokud se ráno ukáže, že sůl v miskách zčernala, znamená to, že ženský démon venku obcházel a vytratil se s nepořízenou. Tím je rituál považován za úspěšně vykonaný. Nicméně oběti se i tak doporučuje opustit japonskou půdu a nikdy se nevracet zpět!
Nejdelší noc v životě
Nejznámější příběh o Hačišakusamě se týká chlapce, který jedné noci zaslechne ono děsivé „Po… po… po…“ Běží to říct svým prarodičům, a ti se ihned rozhodnou podniknout kroky, aby vnuka před zlou bytostí ochránili.
Společně provádějí zmíněný rituál, který má démonickou ženu zahnat. Ona se však nechce vzdát. Když je kluk znovu sám v pokoji, ozvou se mu za dveřmi hlasy babičky a dědečka.
Volají, ať je pustí dovnitř. Hoch, rozklepaný strachy, se modlí, dokud zas není bílý den. Dokáže odolat. Když o tom pak vypráví prarodičům, ti mu přísahají, že oni to rozhodně nebyli. Měl tedy štěstí. Kdyby Hačišakusamě otevřel, unesla by ho a už by jej znovu nikdo nespatřil.
Mimochodem, traduje se, že jakmile se jí jednou nějaké dítě zalíbí, nenechá ho být, dokud nedosáhne svého. Musel se i hrdina této historky odstěhovat z Japonska?
Byla sama něčí obětí?
Hačišakusama nosí podobně jako řada jiných ženských přízraků bílé šaty (věří se, že je na sobě tyto dámy měly mít v okamžiku tragické smrti, k níž došlo při situaci považované za posvátnou, jako je např. svatba – pozn. red.).
Má dlouhé černé vlasy, přes něž jí není vidět do obličeje, a na hlavě slamák. Působí mladě, jako hezká vysoká žena, asi aby jí děti snáze důvěřovaly. Noční můra však začíná, když se jí vlasy odhrnou, začnou kolem ní vlát a její tvář se zkřiví do démonického šklebu!
Experti na paranormální jevy ji řadí mezi tzv. onryo, japonské pomstychtivé duchy, většinou žen, s nimiž za života ošklivě zacházeli ti, jež milovaly. Je to případ i Hačišakusamy? Nebo se jedná pouze o městskou legendu, které popularita pomohla překročit hranici mezi fikcí a realitou?
Facebook
Twitter
RSS