Před 7000 tisíci let obývala území dnešního Iráku na svou dobu neobyčejně pokročilá civilizace. V životě jejích příslušníků zřejmě hrály důležitou roli podivné figurky. Mají lidské tělo, ale jejich hlava je spíš hadí či ještěří.
Příznivci teorie o starověkých astronautech v nich vidí důkaz, že Země byla před tisíci lety navštěvována mimozemskou rasou.
Za Mekku archeologů je považováno naleziště Al Ubaid, které v roce 1919 poprvé odkrývá anglický egyptolog Harry Reginald Hall (1873–1930). Během vykopávek jsou nacházeny pozůstatky zaniklé starověké civilizace, kterou historikové umisťují období 5500 až 4000 let př. n. l. a o níž se předpokládá, že víceméně odstartovala mnohem slavnější sumerskou civilizaci.
Ubajdská kultura je známá svou neobvyklou vyspělostí v mnoha aspektech starověkého života. Vyniká odlišným stylem keramiky, unikátními nástroji na zpracování potravin či na svou dobu působivými architektonickými dovednostmi. Budují složité pravoúhlé hliněné domy o několika místnostech, dlážděné ulice a propracované chrámy.
Jde rovněž o tvůrce překvapivě vyspělých zavlažovacích systémů, kteří disponují pokročilými znalostmi zemědělství. Ubajdská kultura ale nepřekvapuje jen svou vyspělostí.
V průběhu desetiletí byla učiněna řada velmi podivných a matoucích nálezů, které učinily tuto již tak záhadnou kulturu ještě záhadnější.
Mezi těmito nálezy jsou i podivné sošky humanoidů s reptiliánskými rysy. Co bylo jejich předlohou?
Průvodce životem
V ruinách starověkého města, které po této kdysi velké kultuře zůstaly, byla nalezena řada zvláštních detailně zdobených figurek vyobrazujících postavy s napůl lidskými a napůl plazími rysy. Mají protáhlé hlavy, špičaté obličeje s čumákem a šikmé mandlovité oči. Jednoznačně tedy nejde o lidské bytosti.
Mužské i ženské figurky mají často jakési vycpávky na ramenou, klobouky nebo přilby a jsou zachyceny v různých pózách. Některý z nich drží různé předměty, jako jsou hole, žezla a v případě ženských figurek dokonce děti přisáté k prsu matky a nesoucí stejné ještěří rysy.
Postavy se nepodobají ničemu dalšímu, co bylo v této oblasti objeveno a od jejich objevení ve 20.století nikdo nedokázal přijít na to, co by to mělo být a jaký je jejich význam.
Jisté však je, že jejich význam v životě Ubajdů je nezanedbatelný. Mnoho z nich se totiž s takovou figurkou nechává i pohřbít, jako by je snad provázely celým životem a možná i poté. Sošky se ale nenachází v každém hrobě, proto někteří historikové spekulují, že mohly vyjadřovat společenské postavení jejich majitele. Proč ale mají takovou bizarní podobu?
Bohové, nebo mimozemšťani?
Zpočátku se předpokládalo, že by mohlo jít o stylizovaná vyobrazení bohů. Uctívání hadích či plazích božstev není neobvyklé, i samotní Sumerové mají svého hadího boha Enkima. Jenže archeologové a historici toho vysvětlení zpochybňují hned z několika důvodů. Postavy nikdy nejsou vyobrazeny v bohatém či jakkoliv honosném oděvu, což bychom očekávali, kdyby se jednalo o všemocné bohy.
Také pózy, v nichž se ještěří lidé nacházejí, včetně kojení nemluvňat, bývají všední, neokázalé a nenáboženské.
Sošky podle všeho nemají rituální povahu, ale přesto se zdá, že pro ty, kdo je vytvořili, byly nějakým způsobem důležité. Proč? Jakou úlohu v jejich životech plnily?
Jedna z okrajových teorií spekuluje, že by figurky mohly zobrazovat nějakou skutečnou rasu mimozemšťanů nebo jakýchsi reptiliánských bytostí. Někteří příznivci teorie paleoastronautiky dokonce věří, že právě od této mimozemské rasy získává ubajdská kultura své vyspělé dovednosti. Tato tvrzení jsou však drtivou většinou vědců zavrhována.
Facebook
Twitter
RSS