Ačkoliv u nás prakticky každý někdy slyšel o mongolském pouštním červovi jménem olgoj chorchoj, o podobných kryptidech z jiných koutů světa se toho napsalo poměrně málo. Přitom například tajuplný červ minhocao z brazilského folklóru je neméně zajímavý. A mnohem mnohem větší.
Argentinský vládní úředník jménem Florencio de Basaldúa právě popisuje svou nedávnou služební cestu po oblasti Misiones, která se nachází na argentinsko-brazilských hranicích u horního toku řeky Uruquay.
Právě tam potkal nižšího úředníka, který nahlásil existenci velkého obojživelného monstra. „Nebyl podobný žádnému jinému zvířeti, které žije v těchto oblastech,“ píše rázně Basaldúa. Jeho zpráva se nakonec do Evropy skutečně dostane.
Zprvu se zdá, že sám zvěstem o tajemném zvířeti nevěří, ale jeho racionální smýšlení zlomí rozhovor s uznávaným argentinským paleontologem Florentino Ameghinem (1853–1911). Ten totiž přidává podobná svědectví z dalších míst v oblasti. Co má být tedy zač ten tvor, kterého místní nazývají mio-cao?
Jen přerostlá ryba?
V prosinci roku 1846 přichází francouzský přírodovědec Augustin Saint-Hilaire (1779–1853) s kontroverzním prohlášením:
V brazilských jezerech Padre Aranda a Feia podle něj žijí obrovští tvorové podobající se červům, kteří se dokážou vymrštit na břeh a stáhnout pod vodu koně nebo krávu. Sám Sain-Hilaire nazývá tyto červy „minhocao“, což je portugalské označení pro žížalu.
Teze francouzského badatele záhy budí nemalou kontroverzi. Většina vědců to považuje za pouhý výmysl, někteří však začínají sbírat informace o tom, jak tvor vypadá, jak se chová a zda nejde jen o záměnu s něčím, co už známe.
Ostatně i sám Saint-Hilaire se nějakou dobu zabývá možností, že je minhocao jen obřím a dosud nepoznaným zástupcem dvojdyšných – ryb, které dokážou dýchat i vzdušný kyslík.
Láme stromy jako sirky
Po stopách podivuhodného tvora se později vydává i německo-brazilský biolog a uznávaný obhájce evoluční teorie Fritz Müller (1821–1897). Postupně dochází k poznání, že tento červ ve skutečnosti vůbec nežije pouze ve vodě.
Má jít o obojživelníka, který si razí podzemní tunely v bažinatých a nehornatých oblastech. Jeho velikost je prý až zarážející – na délku totiž může mít prý i desítky metrů.
Jinak má opravdu vypadat jako obří žížala s tou výjimkou, že má viditelnou a děsivě vypadající tlamu.
„Převrací stromy jako stébla trávy, posouvá toky řek a mění suchou zemi v bezedné bažiny,“ píše o něm jeden ze zakladatelů kryptozoologie – francouzský badatel Bernard Heuvelmans (1916–2001).
Mohou ale všechna tato tvrzení doložit nějací svědci?
Šel po něm i Fawcett?
Údajných pozorování je celá řada. „Zvíře velké jako dům“ měla spatřit například žena z brazilského státu Parana, když se jednoho rána vydala nabrat vodu do jezera.
O pár desítek kilometrů dál zase mladý muž prohlásil, že uviděl černé červovité zvíře, jak porazilo velkou borovici a zmizelo v bahně.
Podobná hlášení pak přichází až do konce 19. století, a to nejen z Brazílie. I lidé z Argentiny nebo dokonce ze vzdálené Kuby popisují, jak tvor zmizel v zemi a zanechal po sobě širokou brázdu. Zvěsti navíc pokračují i v dalších desetiletích.
Někteří badatelé dokonce spekulují, že po minhocaovi pátral i zmizelý britský důstojník a dobrodruh Percy Fawcett (1867–1925). Dodnes pak pokračují analýzy toho, co by se za obřím červem mohlo ukrývat.
Například současný britský zoolog Karl Shuker (*1959) věří, že je za vším jen pozorování velkých červorů – žížaly připomínajících obojživelníků, kteří mohou mít na délku až 1,5 metru. Může mít pravdu? Nebo je snad minhocao tvorem z prehistorické éry?