Ta krajina vypadá, jako by v ní někdo televizním ovladačem omylem vypnul zvuk. Slyšíte jen vítr, možná jen vlastní dech. Že taková místa už na planetě neexistují? Pár by se jich ještě našlo.
Pro absolutní ticho bychom potřebovali uměle vytvořené laboratoře. Tam už ale bývá tak nesnesitelné, že i krátký pobyt může zdravého člověk dovést k šílenství. Nepotřebujete slyšet proudit vlastní krev v žilách, ale jen si na chvilku příjemně oddechnout? EPOCHA má pro vás pár tipů.
Tichá voda jeskyně mele…
Co: Cenote Taak Bi Ha, Mexiko
Kde si skutečně v klidu zaplavat? Co třeba v Mexiku, na poloostrově Yucatan, na němž se v pórovitém vápencovém podloží během milionů let vytvoří rozsáhlý systém jeskyní. Když se provalí strop a prostor se naplní podzemní vodou, vznikne útvar zvaný cenote.
V Mexiku je jich několik tisíc, slouží jako zásobárny vody, ke koupání či opatrnému potápění. Čeká tu na vás úchvatná scenérie a průzračná nehybná hladina, ale především hrobové ticho, které občas naruší jen voda kapající z krápníků.
Za absolutně nejtišší je považován cenot Taak Bi Ha, který najdete u města Tulum.
Letadlům vstup zakázán
Co: Olympijský národní park, USA
Posuňme se na sever, do rušných Spojených států amerických. I tady ovšem najdeme místa, připomínající němý film.
Za rekordmana v mlčení je tu označován Olympijský národní park, nacházející se na Olympijském poloostrově ve státě Washington. Hladina hluku je přísně kontrolována, na rozdíl od jiných amerických parků tu nevedou žádné silnice a po obloze dokonce ani letecké trasy.
Hrobové ticho vládne především v oblasti zvané One Square Inch of Silence neboli „jeden palec čtvereční ticha“, kde můžete zaslechnout, kromě tlukotu vlastního srdce, snad jen štěbetání vzácných druhů ptactva.
Sólo pro ptáky
Co: pláně Makgadikgadi, Botswana
A teď vzhůru do Afriky, konkrétně do Botswany, kde se za dávných časů rozprostírá solné jezero, velké asi jako dnešní Švýcarsko. Již před 10 000 lety se ale vypaří! Zbude po něm tenká vrstva modro-zelených řas a spousta soli.
Tedy Makgadikgadi, největší solné pláně na světě. Potkat tu můžete zebru, surikaty, ale především spoustu exotických ptáků. Proč ale proboha tak křičí? Nekřičí, to se vám jen zdá, protože jinak je tu totiž až neskutečné ticho! Podle statistik největší na černém kontinentu.
Ticho na silnici?
Co: silnice Atlanterhavsveien, Norsko
Kdo hledá, najde ticho i v Evropě, a to i na místech, kde byste to asi nečekali. Třeba silnice většinou symbolem klidného místa nejsou, pokud ovšem nevedou přes několik malebných ostrůvků u západního pobřeží Norska.
Necelých 9 km dlouhá Atlantská cesta, vedoucí často jen centimetry od srázu do moře, je výzvou i pro odvážné řidiče, a tak tu na kolony zrovna nenarazíte.
Úchvatné okolí se tu ozve snad jen občasným zašuměním mořských vln. Pokud vám klid při řízení vyhovuje, bude se vám líbit i cesta do Duhových hor (Landmannalaugar) na Islandu. Tam už ale turistů přeci jen přibývá.