Tváře vesničanů jsou bledé a zračí se v nich děs. Na loži v jednom ze stavení totiž leží vážně zraněný samuraj, jehož sem přinesli jeho druhové. Napaden měl být záhadným tvorem, jehož nikdo nikdy předtím nespatřil.

Ačkoli samurajům jen tak něco nenažene strach, vesničané si všimnou, že i oni jsou notně vyvedení z míry. Co na ně zaútočilo? 

Drobná japonská dívka otírá těžce oddechujícímu samurajovi rány a zakrvácený hadřík namáčí do misky s vodou. „Co se tam stalo?“ chtějí vědět vesničané. V roce 1834 k nim totiž dorazí skupina samurajů, z nichž řada je ošklivě poraněná.

Statní válečníci vypadají, jako kdyby se vraceli z lítého boje, ve skutečnosti ovšem dostali za úkol vykopat kanál v mokřadech nedaleko jezera Inba v prefektuře Čiba. Při práci je podle vyprávění napadlo monstrum.

„Z dlouhých ploutví mu vyrůstaly drápy ostré jako ta nejlepší katana,“ vypoví. Vesničany následný popis nesmírně překvapí. Neznámá bestie totiž měla vypadat jako obří krvežíznivý tuleň…

Neuvěřitelně rychlé

„Ale co přesně se stalo?“ nenechají se vesničané odbýt. Od samurajů se po naléhání dozví další podrobnosti. Podle bojovníků se na ně při práci zničehonic z rákosí vyřítila obří kreatura. Dlouhá byla přibližně pět metrů a kůži měla hrubou jako hroch.

„Obličej stvoření připomínal ponejvíce ten opičí,“ dodává kryptozoolog Loren Coleman (*1947). Monstrum je navíc neuvěřitelně rychlé.

Ačkoli jsou samurajové dobře vyzbrojeni, nestačí včas zareagovat a neznámý tvor jich 12 zabije a další pokouše a podrápe. Skupince bojovníků se sice nakonec podaří prazvláštní bytost zahnat, zabít ale ne.

Velké množství svědků

Prefekturou Čiba obchází strach. Lidé se bojí, a když nemusí, nevyrážejí za hranice měst a obcí. Stvůra podobná gigantickému tuleni se už v té době ale neobjeví. Nebo o tom alespoň nemáme zprávy.

Znovu ji lidé spatří až v roce 1973. Tentokrát ovšem ne v mokřadech u jezera Inba, ale na řece Edo u města Macudo. Podle něj dostane stvoření i své jméno. Začne se o něm mluvit jako o macudodonovi. Spatří ho tehdy desítky rybářů a místních obyvatel.

Bytost sice má opět připomínat tuleně s opičím obličejem, jen je výrazně menší. Na délku měří dva metry. Svědkové se proto shodnou, že šlo zřejmě o mládě.

Uvízlá kosatka?

Na hladinu řeky Edo se vynoří prazvláštní stvoření, plácne ploutvemi do vody, udělá otočku a pak zase zmizí. Legendární macudodon dodnes nedá vědcům ani záhadologům spát. Není totiž vůbec jasné, o jaké stvoření šlo.

„Nejracionálnější odpovědí se zdá být to, že si sem nějaký tuleň našel cestu proti proudu řeky přímo z moře,“ uvádí Coleman. V roce 1837 přitom mohlo jít o nějaký dnes již vyhynulý druh.

O sto padesát let dříve totiž renomovaný přírodovědec Nehemiah Grew (1641–1712) popsal obřího tuleně s nebývale dlouhým krkem, o němž toho mnoho nevíme. Už tehdy byl zřejmě na pokraji vyhynutí.

Podle jiných mohla dokonce na samuraje zaútočit agresivní kosatka uvízlá v mokřadech. Anebo se za macudodonem skrývá nějaký příbuzný slavné lochnesky?