Lochneska, yetti, čupakabra. Notoricky známá monstra, po kterých pátrají tisíce lidí z celého světa. Jenže vedle nich existují i příběhy o daleko méně slavných tvorech. Tvorech, kteří však možná řádí na místech mnohem bližších, než bychom čekali.

Vítejte ve Walesu,  zemi zelených lesů a mokřadů. Číhá tam krvežíznivý bodalog?

U ohrady nedaleko městečka Rhayader v centrálním Walesu postává několik zachmuřených lidí. Obloha je zatažená a zlověstné ticho ruší jen bečení nedalekého stáda ovcí. Stáda, ze kterého však po této noci několik kusů chybí.

Skupina obyvatel postávajících nad ostatky zabitých zvířat zamyšleně diskutuje, co způsobilo taková jatka. Všem je jasné, že o vlky nejde. Ovcím totiž něco prokouslo hrdlo či oblast hrudního koše způsobem, který jejich majitel nikdy předtím neviděl.

A co víc, vlci by nikdy nenechali zabitou kořist jen tak ležet, aniž by ji roztrhali a alespoň částečně sežrali. V dalších dnech a týdnech se situace opakuje a problém s neznámým predátorem útočícím po nocích na hospodářská zvířata se stává neudržitelným.

Rozběhne se rozsáhlé vyšetřování, které má za cíl přijít celé záhadě na kloub a ukončit krvavé řádění. Podaří se zjistit, jaká bestie za vším stojí?

Rány jako od upíra

Desítky ovcí během dvou měsíců. Všechny s jedinou ranou na hrdle, žádná však roztrhaná či sežraná. Zdá se, že bodalog, jak si místní nazvou tajemného tvora, zabíjí především pro zábavu a nikoliv kvůli potravě.

Vyšetřování se mezitím zaměřuje především na hledání stop a případných svědků, kteří by mohli neznámého predátora zahlédnout.

Záhy se objevují informace o černé kočkovité šelmě, která se údajně vyskytuje v okolí a která by mohla stát i za útoky na farmy v okolí Rhayaderu. Právě velké kočky často útočí na hrdlo oběti, které trhají, dokud není mrtvá.

Jenže rány na krcích či hrudnících hospodářských zvířat rozhodně řádění velké kočky nepřipomínají – jsou příliš malé a svým způsobem čisté.

Když se ukázalo, že útoky se odehrávají vždy jen v okolí nedaleké řeky Wye, začínají se v rozhovorech místních objevovat dvě slova: vodní upír.

Marné pátrání

Do terénu vyrážejí nejen stopaři, ale i experti s loveckými psy. Ti nacházejí zválenou trávu a stopují pach neznámého tvora k řece, kde však už jen bezmocně přešlapují. Vše se dostává i do novin, kde se objevuje celá řada spekulací o možné identitě bestie.

„Také univerzitní vědci zkoumali napadená těla a museli přiznat, že jsou naprosto zmatení.

Těžko se tomu divit, bestie bodalog se totiž vymyká veškerým předpokladům a konzervativním vysvětlením,“ uvádí britský zoolog a záhadolog Karl Shuker (*1959).

Fakt, že se tvor zřejmě vracel do vodního toku, totiž vylučuje nejen hypotézu o černé kočkovité šelmě, ale i prakticky všechna zvířata, která by něco takového mohla mít na svědomí – lišky, zbloudilé psy a další suchozemské šelmy.

Nemohlo by jít tedy o nějakého vodního dravce, který se do zdejší řeky zatoulal z nějaké jiné oblasti?

Agresivní vodní tvor

První podezření padlo na poměrně dravou a dostatečně velkou vydru nebo na menšího a výrazně krvežíznivějšího norka. Jenže ani jedno z těchto zvířat nezabíjí popsaným způsobem a už vůbec neloví ovce. „Evropská vydra nezabíjí ovce.

Její primární potravou jsou ryby doplněné o korýše, ptáky, malé savce nebo žáby.

Americký norek zase sice zabíjí králík, kočky a psy, ale ovce jsou na něj příliš velké,“ uvádí americký autor George M. Eberhart ve své známé knize o mysteriózních tvorech. Někteří experti tak jdou ve svých spekulacích ještě dál:

Za vším by prý mohl být abnormálně velký norek. Možná s nějakou genetickou vadou či snad extrémně vzácný druh, o kterém věda vůbec neví. Problém je, že pro takováto tvrzení neexistují žádné důkazy. Zmíněný Karl Shuker tak přichází ještě s jednou možností: za vším prý mohl být vzácný druh hada.

Na běžné hady to nesedí

Užovka stromová. Tak zní název hada žijícího na území Evropy, a to dnes už včetně Velké Británie. Oficiálně nejdelší jedinec měřil 225 centimetrů, což by podle Shukera bez problémů stačilo k tomu, aby si dovolil zaútočit na ovci.

Problémem však je, že užovka stromová není jedovatá a podobně jako další druhy hada žijící na britských ostrovech tak úplně nesedí na zabijáka, který by kousnutím útočil na hrdla a hrudní koše bezbranných ovcí.

To i u nás v České republice dobře známá zmije obecná samozřejmě jedovatá je. Jenže pro změnu není zase dost velká na to, aby tímto způsobem útočila na ovce.

Zde navíc narážíme také na nedostatek informací o onom řádění v roce 1988. Neexistují totiž údaje o tom, zda byly jednotlivé ovce otráveny. Patrně v té době nikoho nenapadlo zjišťovat, zda se v jejich těle zbytky jedu nacházejí. Pokud by tomu tak bylo, jaké hypotézy nám zbývají?

Utekl někomu mazlíček?

Většina badatelů má jasno. Pokud byly ovce otráveny, byl za vším nejspíš nějaký velký jedovatý had, který unikl ze soukromého chovu. To by vysvětlovalo i záhadu, proč útoky začátkem prosince definitivně ustaly a o tvorovi už nikdy nikdo neslyšel.

Buď ho totiž našel a odchytil majitel, nebo – pokud šlo o teplokrevného hada – po nějaké době ve studeném prostředí Walesu prostě zemřel. Jenže i takové spekulace mají spoustu děr, a mnozí kryptozoologové se proto obracejí k úplně jiným závěrům.

Tedy že ve skutečnosti vše způsobil dosud neobjevený tvor, který není příbuzný s žádným zmíněným zvířetem. Britský záhadolog Nick Redfern (*1964) k tomu přichází se zajímavým postřehem.

Objevil totiž knihu o místním folkloru z roku 1912, ve které jsou velmi zvláštní informace. „Lidé v okolí řeky Wye věřili, že v ní žije něco děsivého.

Něco, co jednou ročně vyžaduje lidskou oběť, která zajistí, že tvor nezačne své vražedné běsnění po okolí,“ popisuje Redfern.

Démon, či experiment?

Je otázkou, jak by bodalog měl vypadat. Údajně by mohlo jít pouze o zvláštní druh velkého hada, který se zdržuje v okolí řeky nebo přímo v ní a po většinu doby prostě jen odpočívá nebo loví divokou zvěř.

Ještě odvážnější teorie si pak zahrávají s možností, že ve skutečnosti jde o jakéhosi upířího démona či mystickou bytost žijící v srdci Walesu. Někteří lidé ho každoročně potají usmiřují – nikoliv lidskou, ale zvířecí obětí.

Když se tak v roce 1988 z neznámých důvodů nestalo, tvor začal řádit v okolí, dokud svou pravidelnou oběť nedostal. Nebo snad za vším stál výsledek nějakých vojenských experimentů?

I taková konspirační teorie se prý podle Redferna mezi místními obyvateli dlouhou dobu držela. Máme snad nedostatek informací o tomto případu právě proto, že je britská vláda zamlčuje?

Byl to člověk?

Existuje ovšem ještě jedna hypotéza, která však míří úplně mimo svět kryptozoologie. Někteří záhadologové se domnívají, že za vším mohl ve skutečnosti stát člověk.

Bodalogem mohl být psychicky narušený jedinec, který se z nějakého důvodu uchýlil k zabíjení ovcí. Dost možná proto, aby ukojil svou touhu ubližovat živým tvorům. To by vysvětlovalo i pachovou stopu končící u řeky.

Dotyčný se prý mohl pohybovat na lodi – V noci vždy vystoupil, zabil pár ovcí a zase se vrátil na loďku, se kterou odplul do bezpečí. Teorie má samozřejmě několik nedostatků:

Pokud by šlo o člověka, patrně by dříve nebo později museli vyšetřovatelé najít nějaké jeho stopy. Navíc by to nevysvětlovalo zmíněnou legendu z minulosti. Žila tedy v řece v centrálním Walesu skutečně nějaká tajemná a vědou dosud nepoznaná zvířecí bytost?