Na pomezí států New York, Vermont a Kanady se rozprostírá 201 kilometrů dlouhé a 23 kilometrů široké jezero Champlain. Jde o oblíbené rekreační místo, ale zároveň také o lokalitu, která má být domovem jednoho z nejzajímavějších severoamerických kryptidů. Žije právě tady americká verze lochnesky?
Francouzský cestovatel, průzkumník a kartograf Samuel de Champlain (1567–1635) se rozhlíží po stříbřité hladině klidného jezera. Právě se nachází uprostřed divočiny. Na jihu budoucího kanadského regionu Québec a už tuší, že se touto cestou zapíše do historie. Náhle něco na hladině jezera upoutá jeho pohled. Snad velká ryba? Patrně ano, ale taková, jakou zkušený objevitel ještě nikdy nespatřil. „Divoši jim říkají Chaoufarou,“ píše později do svého deníku. „Největší mají až deset stop. Já viděl pět stop dlouhou. Její hlava byla velká jako dvě moje pěsti a tlama dlouhá dvě stopy měla dvě řady velmi ostrých a nebezpečných zubů. Tělo mělo tvar podobný štikám, ale plné šupin tak silných, že jimi nepronikla dýka,“ dodává. Champlainovo svědectví je dnes považováno za první popsané pozorování monstra z po něm pojmenovaného jezera. Lze jeho popisu věřit? A kdo další údajného tvora spatřil?
Indiánský příběh
Z Champlainova popisu vyplývá, že ona ryba připomíná spíš hada dlouhého 12 metrů. Zároveň však dnes mnoho lidí pochybuje o tom, že je citovaný zápis skutečně pravý. Někteří badatelé upozorňují, že jde dost možná o podvrh, který vznikl až ve 20. století. Jenže náznaků, že by ve stříbrných vodách severoamerického jezera mohl žít tvor podobný známější lochnesce ze skotského jezera, existuje mnohem víc. Během dalších desítek a stovek let, když kolem jezera postupně vznikla města, došlo k řadě dalších pozorování. Především posádky lodí křižujících jezero často hlásily spatření nezvyklého tvora, který nepřipomínal nic, co by kterýkoliv z rybářů a lodníků znal. Časem se navíc ukázalo, že o tvoru z jezera si skutečně po staletí vyprávěli místní indiáni. Šlo snad jen o snahu odradit děti od chození k vodě?
Šerifovo svědectví
Příběhy o Tatostokovi, jak tvorovi říkají indiáni, nebo o Champovi, jak se monstru říká hlavně v novinách, se ovšem šíří i mezi bílými kolonisty, a to hlavně v 19. století. V roce 1819 vychází v místních novinách článek o jistém kapitánovi, který na jezeře spatřil obrovské hadovité monstrum. Článek ovšem uvádí až fantastické detaily včetně tří očí a délky překračující 50 metrů, takže ho většina lidí dnes bere jen jako senzační novinářskou kachnu. To pozorování z roku 1883 už je zajímavější. Nahlašuje ho totiž jeden z místních šerifů – Nathan H. Mooney. Podle něj je zvíře dlouhé něco přes osm metrů a jeho pohyb po hladině prý vidělo hned několik lidí. To už je ovšem příšera z jezera Champ skutečně slavná. Mnozí lidé přijíždí k vodní ploše jen, aby ji spatřili a na její chycení je dokonce vyhlášena odměna. Bezvýsledně. Tajuplný Champ stále uniká.
Fotky a videa
Ve 20. a 21. století série pozorování pokračuje. Slavnou se stává hlavně fotografie Američanky Sandry Mansi zachycující zvláštní objekt trčící z vody a připomínající hlavu na dlouhém krku a tělo ponořené ve vodě. V roce 1984 zase Champa údajně spatří hned několik lidí z lodi The Spirit of Ethan Allen. A konečně – V roce 2005 pořídí na jezeře video rybář Dick Affolter se svým nevlastním synem. Kontroverzní nahrávku následně analyzují dokonce vysloužilí forenzní analytici FBI a konstatují, že se zdá být autentická. O žádný jednoznačný důkaz ale nejde a příšera ze severoamerického jezera tak stále zůstává v rovině kryptozoologie. Skeptici upozorňují, že spoustě lidem legenda o ní přináší nemalé výdělky, což je ten nejlepší důvod pro fiktivní svědectví nebo zfalšované fotografie. Může být nakonec vše jen výmyslem udržovaným pro zisk? Nebo je na starých indiánských legendách něco pravdy?
Facebook
Twitter
RSS