Cestuje 200krát rychleji než vystřelená kulka, rychlostí asi 71 km/s, zářit začne ve výšce asi 155 km nad zemí a pozorovatele uvede v úžas. Řeč je o typickém meteoru roje Leonid. Pokud je sezona a máte štěstí, můžete jich za hodinu vidět i několik tisíc. Ne každý rok se ale poštěstí.
Zatímco Perseidy jsou záležitostí léta, na podzim přichází hlavní sezona Leonid – jejich vrcholné představení se dá očekávat kolem 17. listopadu. Jejich roj může být ohromující podívanou, například jako ten z noci na 13. listopadu 1833.
Tehdy nebyly Leonidy, které předtím lidstvo pozorovalo celá staletí, pouze oficiálně objeveny, byl to také okamžik zrodu celého vědeckého studia meteorů.
Pozdravy z komety
Meteor pozorujeme ve chvíli, kdy je kosmický prach, nejčastěji pocházející z komety, při svém vstupu do zemské atmosféry spálen na uhel. Leonidy patří k nejznámějším z nich. Jejich mateřská kometa 55P/Tempel-Tuttle dokončí svůj oběh kolem Slunce jednou za 33,25 roku. Přesto se Leonidy objevují každoročně mezi 15.–20. listopadem.
Úlomky materiálu, který od této obří koule špinavého ledu začne vlivem přiblížení se ke Slunci odpadávat, vytvoří pás obíhající kolem hvězdy po stejné oběžné dráze jako mateřská kometa.
Jakmile tuto dráhu Země zkříží, následuje meteorická sprška.
Leonidy o průměru 10 milimetrů a hmotnosti 0,5 gramu září tak jasně, protože jsou nejrychlejší ze všech meteorů. Díky jejich rychlosti je pozorujeme jako namodralý či nazelenalý zářící déšť, jehož stopy zůstávají ve vzduchu i 10 minut. Každý rok jich na celou naši planetu dopadne 12–13 tun.
Nemusí pršet, jen když kape
Při každém přiblížení ke Slunci po sobě kometa 55P/Tempel-Tuttle zanechá čerstvý materiál. Každých přibližně 33 let tak noční oblohu ozáří tisíce Leonid. V noci na 17. listopadu 1866 jich za 20 minut bylo nad USA pozorováno na 100 000. Potom ale, v roce 1899, přišlo namísto další veliké meteorické bouře pouze zklamání. Orbitu komety i jejích fragmentů totiž významně narušil blízký Jupiter.
Země se na své cestě proto střetla pouze se slabým vláknem úlomků.
Jednotlivá vlákna na oběžné dráze komety se od sebe přitom zásadně liší. Skutečně spektakulární podívaná tak není důsledkem nedávného přiblížení komety, ale zkřížení Země s hustou částí jejího konvoje, kde se fragmenty ještě nestihly rozptýlit. Tak mohou nastat památné roje i v mezidobí průletu komety. V noci na 18. a 19.
listopadu 2001 například nad severní Amerikou, Havají, východní Asií a Austrálií padalo tisíce Leonid za hodinu, což byl výsledek vstupu naší planety do hustého mraku kometární sutě.
Ticho před bouří
Rok 2002 s frekvencí až 2500 meteorů za hodinu znamenal jednu z posledních skutečně velkolepých podívaných, čítajících tisíce meteorů za hodinu. Příští průlet komety 55P/Tempel-Tuttle nastane roku 2031, podle výpočtů si ale na velikou bouři budeme muset počkat několik dalších desítek let.
Předpokládá se, že blízké přiblížení s Jupiterem roku 2028 opět naruší dráhu komety i závoj jejího materiálu. Podle ruského astronoma Michaila Maslova můžeme větší roj očekávat v roce 2034 s maximem 500 meteorů za hodinu.
Příští skutečná bouře pak pravděpodobně nenastane dřív až roku 2094.
Facebook
Twitter
RSS