Mexiko je nekonečnou studnicí tajemných příběhů a legend o děsivých tvorech či přízracích. V případě podivného monstra jménem Camazotz se však v historii musíme vypravit ještě mnohem hlouběji. Až do dob tajemné Mayské civilizace. Dokládají jejich zkazky, že se v oblasti vyskytuje bytost z dávných časů?
Xibalbá. Děsivé podsvětí, místo strachu a hrůzy, ve kterém vládne dvanáct zlých démonů. Ti se živí lidskou krví a zaplavují zemi chorobami a dalším neštěstím. Právě do této podsvětní říše přichází legendární mayští hrdinové Hunahpu a Xbalanque.
Právě tady čelí nejrůznějším zkouškám, pastem a výzvám, které musí překonat. Patří mezi ně i noc strávená v tzv. Domě netopýrů, během které se musí bránit hejnu netopýřích monster, které nakonec Hunahpovi utrhnou hlavu.
Tento slavný příběh představuje jen malou část legendárního svazku Popol vuh – knihy o mayské mytologii, která je podle badatelů stará stovky a možná i tisíce let. A právě v této části se také poprvé písemně objevuje zmínka o camazotzovi, což ve starověkém jazyce guatemalských Mayů znamená „netopýr smrti“.
Netopýří bůh?
Podle historiků se zkazky o netopýrech smrti objevují poprvé kolem roku 100 v legendách válečnického kmene Zapotéků, který obýval ve starověku část dnešního Mexika. Zároveň se však mnoho expertů na předkolumbovské kultury domnívá, že je mýtus o těchto bytostech ještě mnohem starší.
Ať už je to jakkoliv, je zřejmé, že se stane velmi důležitým i pro další národy včetně slavných Mayů, kteří ho zařadí i do legendární knihy Popol Vuh. Z ní vyplývá, že tvora považují za jakési netopýří božstvo.
Jenže zkazky o obřím netopýrovi, který terorizuje nebohé vesničany, se záhy začnou objevovat i mezi evropskými přistěhovalci, kde vydrží dodnes. Především na území Mexika je dodnes rozšířená víra v existenci takového tvora. Víra, kterou ještě podtrhují příběhy o setkání s ním.
Vyplašen místním
Někdy v roce 1908 se v mexické oblasti Villa Garcia prochází skupina domorodců po prašné cestě, když v tom jeden z nich ukáže na podivné stopy. Objevují se náhle a po několika metrech zase mizí, jako by se něco sneslo z nebe a vzápětí to zase odletělo.
Když se v nedalekém křoví něco pohne, domorodec po tom hodí kamenem a spatří, jak se do vzduchu vznese velký tmavý tvor připomínající křížence člověka a netopýra. Tím však výčet takových incidentů teprve začíná. Později spatří podobného tvora dělník z ranče El Sabrino a po stopách tvora se pouští i skupina vyděšených obyvatel.
„V koruně jednoho stromu našli pozůstatky masa a kosti, jakoby upuštěnou kořist nějakého dravce. To vyvolalo domněnku, že jde o zcela konkrétní i když nám neznámý druh létajícího predátora,“ píše ve svém textu o tomto tvorovi český záhadolog Arnošt Vašíček (*1953).
Prostě kaloň?
I další zkušenosti mají potvrzovat, že se Mexikem prohání okřídlená stvůra. Na její kořist má v kopcích kolem Cerro de la Sillan narazit i místní obyvatel Hector Untiales a přímým svědkem, který tvora spatří a řekne o tom ostatním, se má stát také jistý Juarez Silva.
Ten popsal člověka připomínající bytost se zobákovitou tváří a obrovskými blanami mezi tělem a horními končetinami. Když k tomu přidáme i hlášení lidí z obce San Marin, kteří prý spatřili tvora u věže kostela, je zřejmé, že tady máme skutečnou záhadu.
Skeptici nicméně věří, že má jednoduché vysvětlení. Za vším je podle nich bujná fantazie podněcovaná prastarým mýtem, která v monstrum změnila nějakého obyčejného tvora – patrně kaloně, jejichž rozpětí křídel dosahuje až 150 cm.
Jenže řada lidí tvrdí, že kaloně většina místních dobře zná a že popisy údajného démona jsou až příliš podrobné na to, aby šlo o záměnu. Létá tedy nad Mexikem skutečný tvor z mýtů a legend?
Facebook
Twitter
RSS