Některé archeologické nálezy naznačují, že na světě kdysi žily lidské rasy, o kterých prozatím nic nevíme. Některé z nich možná byli podivuhodně malé. Například ty z vesnice Makhunik ležící na jihu Iránu, která není tak docela obyčejná. Jaký druh pidilidí zde v minulosti našel své útočiště? Odkud pocházejí a jakým záhadným způsobem zčistajasna zmizeli?
Iránská vesnice Makhunik ležící uprostřed pouště jižní provincie už od svého objevení v roce 1940 mate historiky a archeology. Celá je totiž tvořena staveními které značně připomínají domečky pro panenky. A to okamžitě přináší plno otázek, domněnek a legend. Stavby, vchody do domu a místnosti jsou natolik titěrné, že by zde mohla existovat snad pouze jakási rasa malých trpaslíků či hobitů.
Archeologové se dodnes domnívají, že mohlo jít o jakousi starověkou lidskou rasu, o které nejsou nikde v historii žádné zmínky. Někteří vesnici dokonce považují za jednu ze sedmi nejúžasnějších vesnic na světě. Zajímavostí je ovšem to, že v jejím okolí nejsou kromě jedné výjimky nikdy objeveny žádné miniaturní pozůstatky a kostry dokládající, že zde opravdu v minulosti někdo takový žil.
Před více než 400 lety tu přebývala rasa lidí s afghánskými kořeny. Region byl však značně nepříznivý k zemědělství a lidé měli omezené množství kvalitních potravin a surovin. To je údajně možná hlavním z důvodů proč místní nepřesahují výšku metru, což je téměř o padesát centimetrů méně než dnešní průměrný vzrůst íránských obyvatel.
Navíc byla vesnice odříznutá od světa, a proto zde neexistovala žádná komunikace s okolím. Zdá se to celkem logické. Vesnice sama má však být několik tisíců let stará a o tom, kdo postavil původní domky, dodnes nejsou žádné památky.
Je možné, že stejně jako moderní vesničané, tvořící komunitu přes 700 lidí, tak i původní obyvatelé zakrněli kvůli nedostatku kvalitních potravin?
Dotek času všechno vysvětluje?
Přestože skeptici se domnívají, že vesnice která by mohla být údajně stará několik tisíc let pouze časem zapadla do země, převážná většina archeologů tento názor nesdílí. Nástroje a vykopávky naznačují, že obyvatelé skutečně byli trpasličího vzrůstu a někteří záhadologové se dokonce domnívají, že by mohlo jít o jakési prazvláštní dílo mimozemšťanů.
Nakolik jsou však tyto domněnky pravdivé, zůstává záhadou. Hlas skeptiků je ovšem mocný a snaží se vyvrátit veškeré dohady o tom, že vesnice byla v minulosti skutečně obývaná liliputány jako v románu Gulliverovy cesty anglického spisovatele Jonathana Swifta (1667–1745). „Pozůstatky některých zdí měří jen 80 centimetrů, ovšem původně by podle vykopávek měly dosahovat až 190 centimetrů. Další z pozůstalých zdí měří pouze 5 centimetrů, máme snad tedy předpokládat, že lidé kteří de žili měří pouze pět centimetrů?“, říká skeptik a vedoucí historik archeologických vykopávek Mirabedin Kaboli.
Jako by se slehla zem
Podle výzkumů mizí tato civilizace naprosto beze stopy a zanechává vesnici opuštěnou, přičemž některé z domů mají dokonce „zapečetěné“ vchody jako by snad obyvatelé nechtěli, aby tam měl kdokoliv jiný přístup. Kam odešli? V roce 2005 je zde nalezeno mumifikované tělo měřící kolem 25 centimetrů.
Podle nejnovějších rozborů by jedinec starý 17 let, přestože oficiální verze poskytnutá veřejnosti označuje mumii za tělo předčasně narozeného dítěte. Konspirační teoretikové věří, že je za tímto objevem mnohem více, než se zdá. Obývala Makhunik v minulosti enigmatická rasa miniaturních, starověkých lidí, může snad jít o výtvor mimozemšťanů, nebo jde pouze o přibarvené povídačky?
Dá se tomu vůbec věřit?
Facebook
Twitter
RSS