Moderní hudba: hlasitější, jednotvárnější, smutnější

V dobách Mozartových se v jedné skladbě objevovaly i desítky různých motivů. O tom si drtivá většina dnešních skladatelů může nechat leda zdát. Fakt, že nápaditosti v hudbě ubývá, potvrdila i jedna z posledních studií.

Španělský badatel a specialista na umělou inteligenci Joan Serra se zaměřil na studium moderní hudby od roku 1955 až do současnosti. Nahrávky rocku, popu, hip-hopu, metalu a elektronické hudby analyzoval skrze počítač a mohl se pustit do zkoumání.

Hudba, co duši zaléhá

Serra došel k závěru, že za poslední půlstoletí se hlučnost hudby výrazně zvýšila. Zároveň v ní ubylo nápaditosti, současná muzika je podle Serry stále jednodušší. Ostatně, že jednoduché až primitivní rytmy jsou v kursu, je patrné i z hudebních kanálů nebo z komerčních rádií. „Našli jsme důkazy o postupné homogenizaci současné hudby.

Moderní pop má omezenější paletu zvuků,“ podotkl Serra.

Data, která při výzkumu získal, mohou být pokládána za relevantní, vždyť vědec analyzoval více než 500 000 nahrávek. V éře nejrůznějších cover verzí je podle něj snadné doslova vyrobit zmodernizovanou starou píseň. Stačí jen zjednodušit akordy a nahrát ji pokud možno co nejhlasitěji.

Je hudba plná žalu?

Podobný průzkum provedli před nedávnem i němečtí sociologové a muzikologové. Těm pro změnu vyšlo, že oproti době před padesáti lety je současná hudba smutnější. Badatelé hodnotili tempo skladeb a také to, zda jsou napsány v durových nebo mollových tóninách.

Rychlé a durové písně, jako třeba She Loves You nebo Help od Beatles podporují veselou náladu, zatímco mollové balady jako například Hotel California od Eagles vedou spíše k zádumčivosti.

V současnosti podle badatelů z Berlínské svobodné university dochází k mísení obou stylů. Sociolog Christian von Scheve podotýká, že ač je hudba odrazem společnosti, nedá se říci, že by lidé byli smutnější než před padesáti lety.

Posun podle něj spočívá v tom, že dnes lidé prožívají mnohem pestřejší škálu pocitů. „Lidé mají tendenci v hudbě více oceňovat ambivalentnost a komplexnost,“ tvrdí německý vědec. Podle něj podobný hudební vývoj není v historii ojedinělý, klasická hudba prý prošla mezi 17. a 19. stoletím obdobným vývojem.