Mnohé objevy již prokázaly, že území věčného ledu v mrazivých hrobech ukrývají řadu překvapení. Jedno z největších tajemství vydaly ledové pustiny Grónska v roce 1972. Osm zachovalých mumií inuitské rodiny je pro vědce dodnes velkou neznámou.
Co způsobilo jejich smrt? A proč byli pochovaní tak netradičním způsobem?
Kolem opuštěné inuitské osady Qilakitsoq na severozápadě Grónska se v roce 1972 pohybují dva bratři na lovu. Jejich pozornost zaujme hromada kamení. Když však po letmém nahlédnutí zjistí, že se pod kameny skrývá mrtvé ženské tělo, zalarmují příslušné orgány.
Než se k hrobu dostanou archeologové, trvá to dlouhých pět let. Pak se ale členové týmu, který na odkrývání mrtvých pracuje, dočkají nálezu, nad kterým se tají dech.
Jde o těla dvou dětí a šesti žen, které tu kdosi pohřbil někdy kolem roku 1475. Přetrvávající teploty pod bodem mrazu, částečná kamenná ochrana a suchý vítr, který k tělům proudil, stojí za téměř dokonalou konzervací mumií.
Je to jen panenka?
Těla leží ve dvou hrobech naskládaná na sobě a oddělená vrstvami zvířecí kůže. V prvním hrobu odpočívají tři ženy ve věku od 20 do 50 let a dvě děti. Prvnímu chlapci jsou asi 4 roky a vykazuje určité znaky Downova syndromu.
Druhé dítě je zpočátku považováno za panenku. Jeho jemná, téměř pohádková tvář a drobné tělo, úhledně zabalené v kožešině, skutečně působí dojmem staré porcelánové panenky. Brzy ale vyjde najevo, že jde o tělíčko šestiměsíčního chlapce.
Tato dětská mumie se pak stává symbolem celé skupiny. V druhém, jen metr vzdáleném hrobě spočívají stejně uložená těla dalších tří žen. Analýza DNA z roku 2007 prokázala příbuzenské vztahy mezi mrtvými.
Příčina smrti neznámá
Fakt, že těla byla prokazatelně pohřbena společně v jeden okamžik, působí podivně a vědci se usilovně snaží zjistit, co se vlastně inuitským rodinám přihodilo.
Jedna z navrhovaných možností tvrdí, že jde o oběti jakési epidemie či snad otravy jídlem, která rodinu postihla. Mezi pohřbenými však není jediný dospělý muž, přičemž Inuité nikdy nepohřbívali ženy a děti oddělené od mužů.
Že by záhadné chorobě podlehly jen ženy a nejméně pět mužů, prokazatelných partnerů zemřelých žen, se zachránilo? Smrti z otravy nebo nemoci neodpovídá ani pozdější zkoumání zdravotního stavu mumií.
S výjimkou jediné starší ženy, u níž bylo zjištěno, že v době smrti byla hluchá, slepá a trpěla různými chorobami včetně zhoubného nádoru, šlo o zdravé a silné jedince. Zřejmě nezemřeli násilně, neboť těla nevykazují znaky možných poranění. Jaká smrt je tedy mohla tak náhle postihnout?
