Mytické bytosti nazývané Aqrabuamelu s tělem člověka a ocasem štíra měly kdysi obývat starověkou Mezopotámii. Jak se dočteme třeba ve slavném Eposu o Gilgamešovi, mělo jít o potomky bohů sloužící jako strážci podsvětí.

Podle některých badatelů mohli být tito tvorové reálnější, než si dnes myslíme. Naznačuje to mimo jiné i jejich jednotné zobrazování?

Aqrabuamelu, nebo také štíří lidé, jsou fascinující a záhadnou součástí mezopotámské mytologie. Podle starověkých textů byli tito tvorové obdařeni tělem člověka, ale jejich spodní část byla podobná obrovskému štírovi.

Často jsou zobrazováni jako strážci vstupů do podsvětí, kde měli hlídat brány a zajišťovat, že žádná duše neopustí říši mrtvých bez svolení bohů. Díky tomu vystupují snad v každém mezopotámském mýtu, a podle záhadologů nejde o náhodu. Existovali i doopravdy?

Proč se tak podobají?

Epos o Gilgamešovi, jedno z nejstarších literárních děl na světě, popisuje cestu hrdiny Gilgameše za nesmrtelností. Aqrabuamelu, s nimiž se během své pouti rovněž setká, zde vystupují jako strážci hory Mašu, v níž je vstup do podsvětí.

Epos je popisuje jako impozantní tvory, jejichž zjev a moc budí na prvních pohled respekt a strach. Text je dokonce nazývá „vševědoucími strážci božského řádu“ a tvrdí, že mají „nadlidskou sílu a schopnost vidět horizont východu a západu slunce“.

Pro současné badatele je fascinující, že něco velmi podobného se o Aqrabuamelu dočteme i v jiných mezopotámských pramenech, třeba v Eposu o stvoření.

Rovněž jsou jednotně zobrazováni a různých reliéfech, jak lze vidět na díle z paláce krále Sargona II. (765–705 př.n.l.) v Dur-Šarrukinu. Jde jen o pevně ustálenou legendu?

Napříč starověkem

O původu Aqrabuamelu existuje několik teorií, a objevuje se mezi nimi i taková, podle níž šlo o skutečné tvory.

Podle ní mohli být štíří lidé inspirováni například obrovskými štíry, kteří údajně žili v oblasti Mezopotámie a ohrožovali místní obyvatelstvo svým jedem. Ze zvířat se pak skrze lidové vyprávění prý snadno mohli stát děsiví tvorové, sloužící bohu smrti.

Na druhou stranu v mezopotámském umění na křížence lidí a zvířat narážíme velmi často, a něco podobného lze rovněž najít třeba ve starověkém Egyptě nebo Řecku. V jiných historických období už lidé tendenci tolik bytostí zobrazovat neměli.

Znamená to, že ve starověku žili po boku lidí také Aqrabuamelu, kentauři, sirény, Anubisové nebo faunové?

Pozůstatek prehistorie?

Dalším vysvětlením, jenž Aqrabuamelu považuje za reálné, je tvrzení, že v Mezopotámii mohl přežít nějaký prehistorický druh štíra. Údajně mohlo jít třeba o jedince rodu Pulmonoscorpius, kteří podle paleontologů dorůstali velikosti až 1 metr.

Skeptici naopak tvrdí, že mělo spojení lidských a zvířecích atributů prostě jen symbolizovat nadlidskou moc, která byla například pro roli strážců podsvětí klíčová.

Tato symbolika pak prý mohla být natolik silná, že se stala součástí folklóru a byla proto jednotně zobrazována po celá staletí.

Přestože důkazy o skutečné existenci Aqrabuamelu tedy chybí, jejich přítomnost v mytologii a umění starověké Mezopotámie údajně značí, že tehdejší populace o ní nepochybovala. Věděli tehdejší lidé něco, co my ne?