Po letech vstoupit znovu do tělocvičny není jen tak. Člověk se prostě stydí a bojí se, že tam bude nejstarší, nejtlustší, neohrabaný, prostě nemožný…
Přesto to stojí za to. Budou nás méně bolet záda a klouby, ztratíme nějaké to kilo, zformujeme si postavu, zlepšíme náladu…
Co nám pomůže, abychom se snáze odhodlali?
Vybereme si komornější kurz jak co do prostředí (menší tělocvična), tak do počtu účastníků.
Pokusíme se začít chodit cvičit s kamarádkou, je to docela účinná morální opora. Ve dvou se to lépe táhne.
Půjdeme se nezávazně podívat aspoň na část lekce. Ve většině kurzů nám to dovolí až sem půjdeme poprvé cvičit, nebude to už krok do cizího prostředí.
Pořídíme si jednoduchý klasický úbor na cvičení. Koupíme si i pohodlné sálové sportovní boty.
Slíbíme si malou odměnu za statečnost. Po prvním cvičení půjdeme někam, kam se nám naopak velmi chce, nebo se odměníme pěknou knížkou, novou rtěnkou…
Nic z toho nepomohlo?
Ještě je tu možnost dohodnout se s instruktorem na individuálních lekcích. Je to dražší, ale má to i velkou výhodu, takové lekce jsou doslova šité na míru.
Odblokujeme i další brzdy :
Nedostatek času. – Ano, a lepší to už nebude. Ovšem těch procvičených pár hodin týdně bohatě doženeme díky vylepšené kondici.
Zdravotní možnosti. – To objektivně posoudí jen lékař, ale šance, že nám trvale doporučí jen měnit polohu na gauči v obýváku, je dost malá.
(Foto: Shutterstock)
