Rozmáchnout se, odpálit a pak už jen sledovat dráhu míčku. V takovou chvíli golfisty pramálo zajímá jeho historie! Ale je to příběh plný zajímavých momentů, náhod i kreativity, které formovaly dnešní podobu hry.

Legenda praví, že prvním golfistou mohl být obyčejný pastýř. Jednoho dne se nudí, máchne holí a trefí kámen, který zapadne do díry v zemi. Když se přidá kolega, soutěž je na světě a s ní i zárodek golfu.

Za nejstarší známé golfové míčky bývají považovány dřevěné koule ze 14. století nalezené na východním pobřeží Skotska – i když je možné, že sloužily k jiným hrám s holí a míčem.

Skutečný golf se dříve hraje s míčky ze zvířecí kůže plněnými srstí či peřím, dováženými z Nizozemska. V 16. století přichází na scénu tzv. „featheries“, tedy koule z hovězí kůže vycpané husím peřím.

Když se kůže namočí, smrští se, peří nabude na objemu a míček získá výborné letové vlastnosti. Jenže ruční výroba je pracná a drahá, takže golf zůstává výsadou bohatých vrstev.

Nečekaná inspirace

Nápad na výrazné vylepšení přichází ve 40. letech 19. století. Jeho autorem je student Robert Paterson (1829–1904). Golf je na univerzitě populární, ale chudý Paterson si nemůže dovolit kupovat drahé kožené míčky.

Proto ho uchvátí vlastnosti gutaperči – sušené gumy z malajského stromu sapodilla. Tu najde jako ochrannou výplň v balíčku z Indie, odkud mu přijde socha hinduistického boha.

Napadne ho zahřívat tuto zajímavou hmotu a hníst ji, dokud nevytvoří kouli, kterou natře bílou barvou. Míček je nejenom cenově dostupnější, ale také se lehčeji pohybuje a je snáze opravitelný.

Vynálezce moderního míčku je Američan Coburn Haskell (1868–1922), který při návštěvě gumárenské továrny dostane dobrý nápad: použít gumovou přízi na výrobu míčku, přidat jádro (pevné, později tekuté) a vnější plášť.

Novinka je poprvé uvedena na trh v roce 1901 a odborníci dodnes považují tento okamžik za jeden z nejdůležitějších milníků v dějinách golfu.

Užitečné vychytávky

Golfisté postupně přijdou také na to, že opotřebované kousky jsou lepší, protože mají stabilnější trajektorii i lepší rotaci, a proto se na trhu objeví míčky s pravidelně rozmístěnými prohlubněmi, takzvanými dimply.

Od té doby se vývoj nezastaví: zdokonaluje se jádro, plášť i povrch. Hráč si může vybrat model například podle toho, zda chce delší let, větší přesnost nebo lepší kontrolu při finálním úderu do jamky.

A v posledních letech přichází další revoluce – „chytré“ míčky se zabudovanými senzory…Ty dokážou sbírat data o každém úderu, odhalují silné i slabé stránky hry a navíc pomáhají najít takové míčky, které se zatoulají do roughu (tedy vysoké trávy mimo hlavní herní plochu).

Téměř by se mohlo zdát, že míček už dneska ví o golfu skoro víc než někteří hráči…