Pěticípá hvězda kreslená do prázdného prostoru. Ticho, soustředění, pohyb ruky a neviditelné linie, které mají chránit. Rituál malého pentagramu patří k nejznámějším praktikám západní magie.

Co se při něm vlastně děje? A kde končí symbol a kde začíná skutečná moc, která dokáže měnit realitu?

Mág stojí ve středu místnosti, tváří k vycházejícímu slunci. Prsty pravé ruky se dotýkají čela, hrudi a ramen. V těle jako by zažehával světelný kříž. Ústa vyslovují prastará hebrejská jména a ruka do vzduchu vyřezává pentagramy.

Pohyb provází vnitřní představa. Mág se otáčí ke světovým stranám, vyvolává archanděly. Prostor ztěžkne a zdá se, že snad přímo vibruje jinou frekvencí. Co se to ale vlastně děje? Je to celé jen psychologické divadlo? Nebo mág prořízl realitu a vstoupil do prostoru mezi světy?

Znak, který rozděluje i chrání

Pentagram stojí na hranici mezi magií a náboženstvím. Představuje symbol moci i strachu. Francouzský okultista Eliphas Lévi (1810–1875) varuje i láká:

„Pentagram vyjadřuje nadvládu ducha nad elementy a právě tímto znamením spoutáváme démony vzduchu, duchy ohně, přízraky vody a fantomy země”. Zasvěcenci provádějí rituál za úsvitu i za soumraku.

Israel Regardie (1907–1985), jeden z nejznámějších britských okultistů, zdůrazňuje, že je tento rituál pro studenta magie to samé, čím je pro lékaře hygiena. „Je to základní čistota, bez které nelze bezpečně pracovat,“ dodává.

Kořeny tohoto rituálu sahají do 19. století, k řádu Zlatého úsvitu. Podle některých je ale složen z mnohem starších prvků.

Člověk ve středu svého světa

Pentagram připomíná lidskou postavu: hlavu, paže i nohy. Pro psychologii jde o silný prastarý obraz, který propojuje tělo s prostorem a člověka staví do středu vlastního světa. Práce se světovými stranami tento pocit posiluje a pomáhá uspořádat vnitřní chaos.

I zpěv hebrejských slov ovlivňuje dech a srdeční rytmus, podobně jako mantry. A kresba ve vzduchu působí jako akt tvorby: neviditelné linie jsou přesné a soustředěné. Rituál tak funguje už svou samotnou strukturou. Jde ale dál.

To, co psychologie nazývá stresem či úzkostí, označuje magie jako „negativní energii“. Pentagramový rituál ji má z prostoru odstraňovat a zároveň sjednocovat tělo, mysl i prožívání.

Čtyři elementy doplněné o pátý – ducha – tu vytvářejí symbolickou mapu reality. Rituál začíná i končí kabalistickým křížem, který propojuje osy těla a vesmíru.

Uzavírá se tím prostor? Nebo se člověk teprve otevírá tichu, ve kterém může vnímat něco, co běžně zůstává skryté?