Rozechvělý archeolog Alberto R. Lhuillier nevěří vlastním očím. Před sebou má sarkofág nejvýznamnějšího mayského vládce. Tím je legendární Pakal, jehož podobiznu je možné spatřit také na víku rakve.

Podle dávných mayských životopisců neměl panovník lidský původ. Je možné, že pocházel z jiné galaxie?  

Z vrcholku Chrámu nápisů se naskýtá jedinečný pohled na kdysi výstavní indiánskou metropoli Palenque. Mnohokrát si ho vychutnává také archeolog Alberto Ruz Lhuillier (1906–1979).

Ten si roku 1948 na podlaze svatostánku povšimne zvláštního shluku skvrn. Když desku, na které jsou, nechá zvednout, objeví skryté schodiště. Jeho odkrývání zabere dlouhé dva roky.

Teprve poté badatelé sestoupí níže, kde v přírodní jeskyni najdou prastarou svatyni. 15. července 1952 vstoupí Lhuillier do pohřební místnosti. „Uprostřed stál jako kamenný stůl sarkofág,“ přibližuje záhadolog Arnošt Vašíček (*1953).

Pohřební schránka přitom nepatří jen tak leckomu. Jsou v ní uloženy ostatky mytického Pakala (asi 603–683).

Posmrtná maska z nefritu

Vše je nachystané k nadzvednutí víka sarkofágu. Nejde o nic jednoduchého, neboť deska váží úctyhodných pět tun. Lhuillierovi se ji přesto podaří dostat do vzduchu. „A pak jsme spatřili ostatky nebožtíka,“ vzpomíná vědec.

Zkazky o tom, že Pakal už na první pohled vypadal velmi zvláštně, se naplní tak napůl. Oproti mayským šlechticům si totiž nenechal zašpičatět zuby a ani neměl deformovanou lebku. Badatele zaujme jeho nefritová posmrtná maska.

Ta přesně kopíruje tvar obličeje a svědčí o jedinečném anatomickém rysu. Nos totiž Pakalovi začíná na masce nad obočím, což je světový unikát.

Sedí jako kosmonaut

Těžké víko dosedá zpět na mohutný sarkofág. Ten je širší než vchod do podzemní svatyně. Mayové tak pravděpodobně museli vybudovat nejprve pohřební místnost a až poté nad ní postavit chrám.

Je to právě víko sarkofágu, které dodnes nedá vědcům a záhadologům spát. Pakal je na něm totiž zobrazen ve velmi podivné pozici. „Přesně odpovídá poloze současných kosmonautů,“ domnívá se konspirační teoretik Alexandr Kazancev (1906–2002).

Aby toho nebylo málo, zdá se, že vladaři na výjevu vlají vlasy, jako kdyby byl ve stavu beztíže. Přímo u nosu má podivný předmět, v němž Kazancev rozpozná kyslíkovou masku.

Teorie o dilataci času

První rozbor Pakalových pozůstatků přináší šok.

Podle dochovaných textů se měl panovník narodit v roce 603 a žít do roku 683. Odborníci ovšem na základě malého stupně opotřebení zubů dojdou k tomu, že kostra patřila muži, který zemřel okolo čtyřicátých narozenin. Spisovatel Peter Fiebag (*1958) přispěchá s teorií, podle níž Pakal strávil část života ve vesmíru a rozdíl tak způsobila dilatace času.

Novější kosterní analýza ovšem ukázala, že původní odhady byly chybné a ostatky patří zhruba osmdesátiletému muži. Přišel k nám tedy Pakal z hvězd? Jeho dvorní životopisci si to mysleli.

Za mimozemšťana ho považuje také známý záhadolog Erich von Däniken (*1935). Mýlí se, nebo víko sarkofágu skutečně zachycuje legendárního vládce v kosmické lodi?