Pomocí malé skřínky byl schopen manévrovat modelem lodičky, a to bez jakéhokoliv viditelného spojení. Vědecké kouzlo, které Tesla předvedl v Madison Square Garden vyvolalo senzaci. Jeho bezdrátové ambice ale byly mnohem větší.
Nadšený profesor představoval druhákům pokrokový přístroj. Grammovo dynamo, které si nechal na Polytechnickou školu ve Štýrském Hradci v Rakousku přivézt až z Paříže, bylo vybaveno běžným komutátorem převádějícím tok elektřiny na jednosměrný proud.
Mezi přihlížejícími byl toho dne i student srbského původu Nikola Tesla (1856–1943). Mladíka těžkopádné zařízení sestaveno z řady drátěných kartáčků, které navíc sině jiskřilo, neokouzlilo. Právě naopak. Pokládal ho za zcela nepotřebné. Střídavý proud šlo podle něj využít i bez přebytečného komutátoru. A tuto myšlenku si nenechal jenom pro sebe.
Naděje ve verších
Názor, jenž mladý Tesla, který patřil mezi nejlepší studenty, vyslovil před celou třídou, byl tou dobou zcela neslýchaný. Zbytek přednášky věnoval konzervativní profesor studentovu zostuzení.
„Pan Tesla jistě dovede ledacos, ale tohle se mu nepodaří. To, co navrhuje, je v podstatě perpetuum mobile, což je nemožná myšlenka.“ Student pod vlivem profesorovy autority nejdříve zaváhal, ale podle vlastních slov: „brzy dospěl k názoru, že má pravdu“, a tak se do řešení složitého úkolu pustil se vším svým mladickým zápalem.
Hlavu si nad problémem lámal, ať už byl na studiích filozofie na Karlově univerzitě v Praze či jako elektrotechnický projektant v telegrafní ústředně v Budapešti. A právě zde mu u recitování Goetheho Fausta svitla naděje.
Dokázal svou pravdu
Ve své mysli Tesla nečekaně spatřil železný rotor, který se rychle otáčel v rotujícím magnetickém poli, generovaném dvěma nebo vícero střídavými proudy, které mají vůči sobě posunutou fázi. Výjimečná schopnost vizualizace, kterou byl objevitel od narození obdařen, mu pomáhala vyvinout a zdokonalit vynálezy ještě předtím, než jeho myšlenky ulehly na papír.
V létě 1883, kdy Tesla pracoval ve Štrasburku, dotáhl svou práci do konce. Zkonstruoval první skutečný model indukčního motoru. Praktickými pokusy, které vykonal, dokázal, jak moc se jeho profesor ve Štýrském Hradci ve střídavém proudu i v samotném studentovi mýlil.
Teslova mysl objevitele fungovala bravurně, schopnosti podnikatele ale pokulhávaly. Uvést objev do praxe, ve světě, v němž vládl stejnosměrný proud, nebyl snadný úkol. Jelikož k tomu potřeboval finance a jelikož se investoři nehrnuli, Tesla usoudil, že s vynálezem musí za tím největším odborníkem na světě. A ten přebýval za velkou louží.
Tesla sbalil kufry a se čtyřmi centy, nějakými matematickými výpočty a doporučujícím dopisem v kapse zamířil k přístavu.
Zklamání z velikána
„Setkání s Edisonem bylo pro mne nezapomenutelnou událostí. Byl jsem ohromen tímto úžasným člověkem…“ líčil Srb první setkání se svým idolem Thomasem Alva Edisonem (1847–1931), v jehož firmě se po příchodu do Ameriky nechal zaměstnat. Sympatie byly vzájemné, tedy alespoň zpočátku.
Evropan se osvědčil a své úkoly ve firmě Edison Machine Works plnil na jedničku. Najít nejvhodnější způsob, jak svůj vynález, tedy indukční motor se střídavým proudem představit Edisonovi, se mu ale dlouho nedařilo.
A tak se s mužem, který rozzářil domácnosti, kvůli financím rozkmotřil, a vydal se vlastní cestou. Napříště už objevitelé nebudou přátelé, ale rivalové.
Válka proudů
Vynálezce vzduchových brzd pro vlaky George Westinghouse (1846–1914) vstoupil do Teslova života v roce 1888. Ve střídavém proudu viděl potenciál a za milion dolarů zakoupil Teslovy patenty. Nikola pod jeho křídly dále pracoval na vývoji motorů, generátorů a transformátorů. To ale není vše.
Zanedlouho dvojici zlákaly břehy mocné Niagary. Zde se rozhodli zrealizovat svůj projekt výstavby elektrické elektrárny. Výhody střídavého proudu byly nepopíratelné. Třeba možnost přepravy elektřiny na větší vzdálenosti by redukovala spleť kabelů, která pokrývala nebe nad městy.
Domácnosti by už nemusely být propojeny vlastním kabelem přímo s elektrárnou, jak tomu bylo u stejnosměrného proudu. Tahle i mnohé další výhody dostávaly střídavý proud do popředí a dvojice brzy šlapala Edisonovu stejnosměrnému proudu na paty. Tesla byl generálem uprostřed „války proudů“.
Špinavá hra
Obratný obchodník Edison, který si chtěl udržet každý cent z prodeje patentů, spustil v duchu toho, že „koncept využití střídavého proudu je úžasný, ale naprosto nepraktický,“ obří antikampaň. A neštítil se dokonce ani vraždy.
Za účasti médií nutil toulavé kočky a psy pít z misek napojených na střídavý proud. Rána, která je zasáhla, byla nejenom bolestivá ale i smrtící. I když image střídavého proudu utrpěla, Tesla s Westinghousem to nevzdávali.
Zatímco Edison ve své laboratoři zbytečně trápil zvířátka, dvojice mu „ukradla“ možnost dodávat elektřinu na světovou výstavu v Chicagu v roce 1893 a o tři roky později dokončili výstavba elektrárny Adams I. s výkonem „neuvěřitelných“ 50 koňských sil u Niagarských vodopádů.
Vysoká ambice
Ve městečku Colorado Springs, kde si vědec vybudoval svou experimentální laboratoř, to nejednou jiskřilo na všechny strany. Tesla, který byl jakživ fascinován sílou blesků, je dokázal sám uměle vytvořit.
Zabýval se zde i elektrickými vlastnostmi Země, vodivou povahou nízkotlakového vzduchu, vykonával experimenty s vysokovýkonnými elektrickými oscilátory a vysokofrekvenčním elektrickým polem, dokonce byl přesvědčen, že nezvyklé signály, které zachytil, jsou komunikace s vyspělou civilizací ve vesmíru.
I když jsou výsledky jeho práce z Colorado Springs nejasné, jelikož se Tesla neobtěžoval zapisovat si podrobnosti z experimentů, do New Yorku se vrátil přesvědčen, že dokáže přenášet elektřinu na velké vzdálenosti, a to zcela bezdrátově. Finanční podpora miliardáře Johna Pierponta Morgana (1837–1913) mu v tom měla pomoci.
Nedokončené dílo
Gigantická, futuristická Wardenclyffská věz, kterou Tesla s pomocí finančníka stavěl a která měla umožňovat bezdrátovou distribuci elektřiny, každým dnem rostla. Když ale přišla na přetřes otázka peněz, projekt narazil na hamižnost.
Teslova představa o tom, že bude elektřinu produkovat všem lidem na světě, se Morganovi líbila, jen dokud nezjistil, že to chce Tesla dělat zadarmo! Tok peněz se zastavil, projekt zrušil a věž byla v roce 1917 zbořena. Tesla se ocitl v těžké finanční i životní situaci.
Zoufale potřeboval vynález, který by byl přinejmenším stejně významný jako indukční motor. Měl několik skvělých nápadů, ale žádný z nich nevyvolal tentýž úspěch. Posledním patentem, který si Tesla připsal na své konto v roce 1928, bylo letadlo bez křídel a vrtulí s vertikálním vzletem a přistáním.
S vynálezcem to už ale šlo dolu vodou a brzy se tento velikán v očích veřejnosti stal pouze stárnoucím podivínem.
Facebook
Twitter
RSS