Otylý úředník Ort sotva vyšplhá do vlaku. V kupé sedí s manželkou vinohradského starosty Víška. Když vlak vjede do tunelu, udělá se Ortovi nevolno a omdlí. Šest zřízenců ho musí vynést na nejbližším vinohradském nádraží.
Josef Ort (1856–1902) zemře 22. března 1902 v Praze v nedožitých 46 letech. Protože jde o vrchního úředníka Svatováclavské záložny a významného mecenáše, následující týdny se nemluví o ničem jiném. Otázkou je, proč měl u sebe v době smrti 40 000 korun, sumu, za kterou se dá koupit slušný dům?
S Ortovou smrtí se rozvinou fatální důsledky jednoho obřího skandálu starého mocnářství.
Jak moc je bohatý? Moc
Svatováclavská záložna se sídlem v Praze se 30 let těší velké důvěře veřejnosti. Rok co rok se překládají výroční zprávy, černá čísla oblažují zisky, záložna nakupuje nemovitosti, prosperuje, tedy aspoň na papíře. Ve skutečnosti pod ní pár vyvolených celé roky kutá jeden velký tunel. To odhalí právě až pohřeb Josefa Orta.
I když se to několika významným nelíbí, policie pro jistotu provede v záložně kontrolu. Docela rychle odhalí primitivní falšování účetních knih. Ort mazal a přepisoval účetní knihy, které měl zamčené ve stole. Už po pěti měsících vyjde v novinách Právo lidu článek s titulkem „Velkodefraudace ve Svatováclavské záložně“.
Píše se v něm, že Ort ukradl 180 000 korun (dnes asi 18 milionů), redaktoři navíc ukazují na spolupachatelství jeho o devět let starší manželky Leopoldiny.
Za čas na povrch vyplují další informace.
Škandál za sedm ostrých
Zatímco Ort zpronevěří v součtu „jen“ 180 000 korun, systematickými podvody se celkově nadělá sekera až 7 milionů (dnes asi 700 milionů), kterou mají na svědomí starosta záložny, papežský komoří, arcibiskupský notář, monsignore Jan Drozd (1837–1910) a ředitel Václav Kohout (1846–?). Když Drozda zatýkají, řve, že „to je škandál“.
U soudu je čeští karikaturisté zpodobňují jako dva obžalované ptáky, humoristické listy píší: „Drozd pěl, kohout kokrhal, každý mnoho promrhal…“ Oba dostanou po sedmi letech vězení, jenže záložnu to položí a řada střadatelů na krach doplatí. Farář Jan Boček zešílí a skončí v léčebně. Jakýsi podílník, který vlastní 400 podílů, musí splatit odškodné 120 000 korun.
Krach záložny zpřetrhá důvěru ve finanční ústavy a díky tomu vznikne státní dohled, který rakouská vláda přijme novým zákonem č.
133 z roku 1903.
Facebook
Twitter
RSS