Za tímto tvzením stojí Stuart Eves ze společnosti Surrey Satellite Technology. Podnět k jeho bádání mu prý dala kopie stránky z jedné encyklopedie z roku 1815, kterou dostal k narozeninám.

Na ní je vyobrazeno „planetárium“ – mechanický přístroj ukazující relativní pozice a pohyby planet a měsíců.

V díle Williama Pearsona je u Uranu vidět šest menších objektů obíhajících kolem něj. Je prý však nepravděpodobné, že by mělo jít o měsíce.

Ačkoli v 18. století byly známy dva měsíce, šestý byl objeven až v roce 1985, když kolem planety prolétala sonda Voyager amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA).

Eves pak zjistil, že toto Pearsonovo planetárium z encyklopedie bylo založeno na pozorováních objevitele Uranu sira Williama Herschela, který sedmou planetu naší sluneční soustavy zpozoroval v roce 1781. Eves pak prozkoumával Herschelovy poznámky a v zápisu z 22. února 1789 se prý praví „podezření na prstenec“, který měl mít červené zbarvení.

To později prokázaly moderní výzkumy.

Jiní astronomové nicméně jsou k Evesově teorii skeptičtí. Vidět ho prý Herschel v té době nemohl.

Není bez zajímavosti, že jeden z nově objevených prstenců kolem planety Uran je nebesky modrý. Nezvyklou barvu mu propůjčuje složení z podobně nepatrných částeček, jako je tomu u nadzemské oblohy. Prstenec Uranu se navíc nápadně podobá vnějšímu prstenci kolem planety Saturn.