Prazvláštní a tajemná kultura Inků obývající oblast And na území několika států po sobě zanechala velké množství fascinujících a neméně záhadných památek. A nejen ona. Mezi ty méně známé patří také kamenné věže zvané chullpa, které patrně ještě před Inky vytvořila kultura zvaná Aymara.
Opravdu jde jen o prosté pohřební mohyly, jak zní oficiální teorie?
Bohatě zdobený šaman, vážený muž lidu Aymara, právě zvedá ruce k nebi a volá slova v tajemném jazyce předků. Uctívá otcovského boha Inti a bohyni matku Pachamamu. Vzývá duchy, aby se postarali o mladou rodinu, která tragicky zesnula a kterou nyní kmen ukládá ke spánku do jedné z tradičních kamenných věží. Po obřadu se komunita pomalu rozchází.
Lidé se vrací k obvyklým činnostem, smrt je zde ostatně stejně přítomná a každodenní jako život. Nikdo však netuší, že se již velmi brzy vše nenávratně změní. O své místo v historii se hlásí Inkové, kteří si již brzy podrobí velkou část území obývané Aymary. A co víc, po nich nepřijde nikdo jiný než Španělé, kteří definitivně zašlapou to, co z kdysi hrdé kultury zbylo.
Dnes už je historie Aymarů do značné míry velkou neznámou.
Sloužily jejich zvláštní stavby opravdu pouze k pohřbívání?
Odlehlé pohřebiště?
To místo je skutečně nádherné. Nad hlavou ční do široka se táhnoucí modré nebe poseté bílými oblaky. Pokud pak člověk pohledem klesne níž, spatří jemně zvlněnou temně modrou hladinu studeného jezera Umayo. A právě tam, uprostřed ostře řezaných skal pokrytých zelenohnědým porostem se k nebi vypínají zvláštní věže vyrobené z precizně vytvořených kamenných bloků.
Nacházíme se v lokalitě zvané Sillustani, která není příliš daleko od slavného jezera Titicaca. Právě tady se nachází největší koncentrace zvláštních kamenných věží válcovitého tvaru vysokých až 12 metrů. Odborníci je nazývají chullpa a věří, že do nich Aymarové ukládali ostatky významných obyvatel i celých rodin často z řad těch, které porazili agresivní Inkové.
Jenže existují i odvážnější teorie o jejich účelu.
Francouzský záhadolog Robert Charroux (1909–1978) například věří, že právě tyto stavby mohou být důkazem o existenci dávných mimozemšťanů.
Přesahují jejich schopnosti?
Charroux je ve světě záhadologie poměrně známý. Patří mezi zastánce teorie, že v dávných časech naši planetu navštívili mimozemšťané a kontaktovali přitom několik tehdejších civilizací, které je později uctívali jako bohy či jako zakladatele. V souvislosti s věžemi chullpas Charroux a někteří další badatelé upozorňují na několik nejasností.
V první řadě prý není vůbec jisté, že je vytvořili Aymarové či po nich přicházející Inkové. „Nic takového nebylo prokázáno.
Ve skutečnosti jsou tu otázky, zda Inkové, kteří byli na úrovni doby bronzové, mohli vůbec dosáhnout tak dokonalého zpracování,“ upozorňuje americký záhadolog Brien Foerster a naznačuje, že věže, podobně jako některé jiné stavby, mohly vzniknout už mnohem dřív rukou někoho úplně jiného.
Ostatně už jen to, jakým způsobem by dostali domorodci velké kamenné bloky ze vzdálených lomů, se dodnes nepodařilo zcela objasnit.
Rampy pro létající stroje?
A hypotézy kolem věží chullpas jdou ještě dál. Velmi zvláštní je prý i jejich konstrukce, která vůbec nenaznačuje, že by mělo jít o pohřební komory. Věže se totiž na vrcholu zužují a každá má navíc zvláštní otvor ve stěně směrem na východ. A co víc, Foerster tvrdí, že podle jeho experimentů jsou všechny věže postavené tak, aby při působení zvuku vydávaly určité konkrétní vibrace.
Jde snad o nějakou formu energetických vysílačů, jak on sám naznačuje? To Charroux šel ve svých závěrech ještě dál. Věže podle něj sloužily jako jakési odpalovací zařízení ke startování bizarních létajících strojů využívajících speciálně tepaného zlata způsobujícího vibrace narušující gravitaci.
Údajně šlo o znalost, která se mezi lidmi kultury Aymara předávala po stovky a možná tisíce let. Kde by takovou znalost předkové získali? Charroux věřil, že právě od mimozemšťanů, jednoznačné důkazy pro to však nikdy nepředložil.
Jsou tedy peruánské věže nakonec opravdu jen zvláštními pohřebními komorami?
Facebook
Twitter
RSS