Nikdo neproslavil pokrevní přísahu tak, jako filmy podle románů Karla Maye ze 60. let minulého století, kdy se Vinnetou a Old Shatterhand stávají díky ní bratři. Tato trochu drastická tradice je ale daleko starší.

Jedni z prvních, kteří začnou krví potvrzovat vzájemnou loajalitu, jsou Skytové. Kočovný národ migruje během 9. až 8. století př. n. l. ze Střední Asie do Pontské stepi na dnešní Ukrajině a jihu Ruska, kde zůstane usazen až do 3. století př. n. l..

Svými činy, jako je výroba číší z lebek nepřátel nebo připevňování skalpů na sedla koní, si vyslouží poměrně dost pozornosti. Zmiňuje se o nich dokonce slavný antický historik Hérodotos (asi 484–425 př. n. l.).

Ten popisuje obřady, při kterých dva mužští příslušníci Skytů nalévají vlastní krev do hliněného hrnce, do kterého ještě přilijí víno. Výsledný nápoj pak oba účastníci rituálu vypijí, čímž se stanou pokrevními bratry. Každý muž si mohl udělat až tři takové parťáky.

Prolévá se i zvířecí krev

Podobně si počínají Siungnuové, obývající východní euroasijskou step od 3. století př. n. l. až do 1. století našeho letopočtu. S tím rozdílem, že prolitá krev nepatří člověku, ale zvířeti, konkrétně bílému koni, který je obětován na vrcholu hory.

I v tomto případě se ale krev míchá s vínem a pije. V 9. století našeho letopočtu se dokonce krevní přísaha stane první nepsanou ústavou maďarského národa.

Náčelníci sedmi maďarských kmenů si v rámci utvoření aliance způsobí řeznou ránu na ruce, ze které nechají několik decilitrů krve odkapat do připravených kalichů. Poté jejich obsah vypijí navzájem.

Pokrevního bratra má i Čingischán

V asijských kulturách je obřad krevní přísahy léta považován za základ pro vytvoření spojenectví mezi kmeny. Zvláště si na ní zakládají Mongolové.

Pokrevního bratra, tzv. anda, jménem Toghrul má i mongolský vůdce Yesugei (asi 1134–1171) a rovněž jeho syn Temüdžin, později známý jako Čingischán (?1162–1227).

Jeho pokrevním bratrem je přítel z dětství Jamukha. Nakonec je ovšem rozdělí boj o moc. V rozhodující bitvě o Chakirmaut v roce 1204 je Jamukha poražen a zajat. Čingischán mu pak nabídne, že ho nechá žít, když se k němu připojí.

To ale Jamukha odmítne a místo toho požádá o rychlou smrt bez prolití krve. A tak se také posléze stane.

V 18. století si vyslanci britského krále Jiřího III. (1738–1820) a vůdci jamajských Maroonů (Afričanů, kterým se podařilo uprchnout z otroctví do vnitrozemí, kde hájili svou svobodu) údajně navzájem pijí krev, když uzavírají mírové smlouvy.

Lepší, než písemná smlouva

Britský koloniální správce Frederick Lugard (1858–1945) dostane na konci 19. století úkol uzavřít v Ugandě smlouvy s místními kmeny, aby zajistil bezpečný průchod pro budoucí obchodní expedice.

Myšleno je samozřejmě písemnou formou. Lugard se ale rozhodne, že jistější bude pokrevní bratrství. A také ho s několika místními vůdci uzavře.

Krvavou přísahu na vlastní kůži zažije i skotský misionář, lékař a cestovatel David Livingstone (1813–1873), který se proslaví zejména průzkumnými cestami po Africe.