Konec roku 2016 byl o píď delší než jindy. Byl delší přesně o jednu šedesátinu minuty! Těsně před půlnocí 31. prosince se přidala jedna přestupná sekunda, takže po čase 23:59:59 následovalo 23:59:60. Teprve potom skočil 1. leden 0:00:00.
Když se na začátku 19. století začíná rodit železniční doprava, nastává potřeba synchronizace času. Do té doby ne úplně neobvyklý způsob měření času ve smyslu „každý pes jiná ves“ způsoboval v dopravních řádech a hlavách cestujících pořádný zmatek. Právě tehdy začne příběh přestupné sekundy.
Tato potřeba a zvláštnost je způsobená odchylkou zcela přesných atomových hodin (tento čas značíme UTC) od rotace Země, která se vlivem slapové síly Měsíce zpomaluje.
Stejný fyzikální jev má za následek například i příliv a odliv.
Hlavní je přesnost
Od doby, kdy se v 19. století začalo se synchronizací času i kvůli času jízdních řádů železnice, se neustále opakují snahy o dosažení co nejpřesnějšího vyjádření hodin. V současnosti se náš čas řídí podle atomových hodin, které k měření využívají kmitání atomů cesia. Jedna sekunda je tak vyjádřena jako 9 192 631 770 kmitů. Právě jejich přesnost je ale problém.
Již v roce 1935 němečtí fyzici Adolf Scheibe (1895–1958) a Udo Adelsberger (1904–1992) prokážou, že Země se vlivem síly Měsíce zpomaluje, a v podstatě tím i dokázali, že používaný sluneční čas není zcela přesný. Od roku 1967 se náš čas řídí podle atomových hodin a zpomalování rotace planety tak vytváří odchylky mezi atomovým a slunečním časem.
Aby se tento rozdíl vyrovnal, zavedou se v roce 1972 přestupné sekundy. Ta nastane vždy, když je odchylka mezi atomovým a slunečním časem větší než 0,6 sekundy. Od roku 1972 k tomu došlo celkem 26krát a k dorovnání času se přistupuje jednou za 18 měsíců (31. prosince nebo 30. června o půlnoci UTC; v Česku 1. ledna v 1:00 nebo 1.
července ve 2:00).
Facebook
Twitter
RSS