Po Royal Street, jedné z rušných tepen New Orleans, vrávorá mladá dívka. Vlasy má rozcuchané, ruce od krve a celá se třese. Záhy ji proto zastaví strážník.
„Svázali nás. Uni… Unikla jsem jen se štěstím,“ drmolí slečna. „Věznili nás dva bratři a… a… a pili z nás krev,“ zašeptá k policistovu překvapení. Mluví pravdu?
Strážce zákona si vyděšenou dívku pečlivě prohlédne. Píše se rok 1932 a on uvažuje, zda jí může věřit. „Není pod vlivem alkoholu, nebo drog?“ víří mu hlavou.
New Orleans je ovšem už tehdy považované za nejstrašidelnější a nejnebezpečnější město Spojených států. Mladá žena navíc i přes zubožený stav, nevypadá na prostitutku nebo někoho z okraje společnosti. „Dobrá.
Ukažte mi, kde k tomu mělo dojít,“ vyzve policista dívku. Ta ho odvede k nenápadnému třípatrovému domu na rohu ulic Royal a St. Ann. Tedy alespoň podle legendy. Zakládá se na skutečnosti? A co v budově objeví? Nejde o léčku, do níž se policista nechal snadno vlákat?
Odporný zápach
Dveře zaskřípou. Strážce zákona si ještě jednou dívku prohlédne a pak vstoupí dovnitř. Chvíli to přitom trvá, než si jeho oči zvyknou na přítmí, které v domě panuje. Okamžitě ho ale do nosu praští odporný zápach.
Když se rozkouká, zjistí, že děvče mluvilo pravdu. V domě objeví čtyři svázané, polomrtvé lidi s ranami na zápěstích. „V další místnosti byly dvě mrtvoly, zabalené do přikrývek.
Právě proto se příbytkem linul dusivý puch rozkladu,“ uvádí renomovaný záhadolog Brent Swancer (*1973). Pachatelé ovšem uvnitř nejsou. Je odpoledne a podle mladé svědkyně pobývají v domě jen od západu Slunce do jeho východu.
Trest smrti
Na New Orleans padá soumrak. Jakmile se setmí, do domu na rohu ulic Royal a St. Ann dorazí podivná dvojice. Jde o Johna a Wayna Carterovi, na něž už uvnitř čeká policie, která je zatkne.
„Raději nás ihned zabijte!“ žádají bratři. Ti totiž potvrdí slova dívky a dalších přeživších, že unášeli lidi, otvírali jim rány na zápěstích a krev chytali do sklenic, ze kterých ji následně pili. „Jsme upíři,“ tvrdí Carterovi.
„Musíme pít krev. Když nás propustíte na svobodu, budeme v tom pokračovat,“ varují policisty. Soud s nimi nemá slitování a jako sériové vrahy je pošle na smrt.
Prázdné rakve
Když hrobníci odklopí víko rakví, nestačí se divit. Jsou prázdné. Scéna se odehrává v hrobce Carterových, v níž se schyluje k pohřbu dalšího člena. Hrobníci při té příležitosti nakouknou také do rakví, v nichž v roce 1932 skončila těla popravených bratrů.
Ta tu prý nejsou. Tvrdí to alespoň slavná neworleanská legenda. Podle Courtney Lynn Mrochové se zřejmě nezakládá na pravdě. Publicistka totiž prošla místní seznamy popravených a jména Johna ani Wayna v nich nenašla.
„Jedinými Cartery popravenými v Louisianě byli Sampson v roce 1933 a Herman o deset let později,“ uvádí. Někteří záhadologové namítají, že jména bratrů mohla být ze seznamů záměrně vymazána a vampýři dodnes terorizují obyvatele New Orleansu. Pletou se?
