Raflézie jsou parazité známí největšími květy světa, navíc se vzhledem a zápachem zkaženého masa. Ještě pozoruhodnější je ale jejich bizarní genom, který odhaluje, čeho jsou parazité schopni: Manipulovat s DNA, promazávat vlastní a krást geny hostitele.
Raflézie dnes tvoří celou čeleď se 37 druhy rozdělenými do 3 rodů. Stejně stejně jako všichni její příbuzní, nemá stonek ani listy, jen obrovský květ u kořenů. Říkat mu krásný by byla nadsázka, mnohem spíš se dá označit jako kuriózní.
S bradavčitými výstupky a červenohnědou barvou připomíná obrovský kus zkaženého masa a přesně tak je také cítit. Není to náhoda. Smysl intenzivního zápachu rozkladu je stejný jako u libě vonících květin a má přivolat opylovače. Těmi jsou v případě raflézie mouchy.
Květ rostlina tvoří jen vzácně a zdánlivě z ničeho. Kořeny, na kterých sedí, nepatří jí, ale jejímu hostiteli. Raflézie je parazit a celou rostlinu vlastně tvoří jen spleť vláken, která prorůstají pletivy a cévními svazky hostitele. Přitom ani ve skryté formě uvnitř liány není žádný drobeček, její vlákna mohou dosahovat délky i přes 10 metrů.
Kdo s koho
Nedobrovolným živitelem rafléziovitých jsou takřka výhradně liánovité révy rodu Tetrastigma, příbuzné naší vinné révy. S parazitem je pojí předlouhé pouto, vědci odhadují, že se čeleď rafléziovitých na Tetrastigmu specializuje nějakých 115 milionů let. To je dost dlouhá doba, aby si réva vytvořila sebeobranu.
Jak je účinná, to si vyzkoušela evoluční botanička Jeanmaire Molinaová z Univerzity Long Island v Brooklynu. V laboratoři se révu roky neúspěšně snažila infikovat parazitem. Opakované ztroskotání vedlo k otázce: Čím se réva dokázala ubránit?
Aby tomu přišla na kloub, extrahovala Molinaová s kolegy z nakažených i zdravých rostlin révy na 10 tisíc různých látek. Porovnáním pak zjistili, že infikované rostliny začaly produkovat silné opiové alkaloidy.
Pokud se chce raflézie uchytit, musí tomuto chemickému útoku odolat. Je to boj kdo s koho, i Tetrastigmě jde o vše. Pokud prohraje, bude živořit a parazitovi odevzdávat notný díl energie i živin, které sama vytvoří.
Vítěz bere vše
Pokud raflézie uspěje, má postaráno o pohodlný život. Že se sama nemusí o nic starat a stačí jí vysávat hostitele, potvrdil genetický výzkum. Botanička Jeanmaire Molinaová se mu věnuje dlouhodobě a došla k závěrům, kterým zpočátku sama nechtěla věřit.
Už dlouho se ví, že se parazitické rostliny běžně zbavují části genů, které nepotřebují, protože starost o výživu přesouvají na hostitele. Jenže raflézie zašly ještě dál. U filipínského druhu raflézie nenašla Molinaová žádné geny pro chloroplasty. A to je naprosto nevídané, znamená to, že rostlina skoncovala i s fotosyntézou.
Přitom dokonce i původci malárie mají stále gen pro chloroplast, říká Molinaová, ačkoli jejich poslední fotosyntetický předek žil před stovkami milionů let.
Facebook
Twitter
RSS