Když vznikly, byly velké pouhých pár milimetrů, teď měří až 10 metrů. Kameny zvané trovanty na jihu Rumunska totiž po každém dešti vyrostou. A nejen to!

V současnosti můžeme tyto unikátní nerosty najít ve vesnici Oteşani na jihu země nebo v nedaleké Costești, která se dokonce pyšní přírodní rezervací Muzeum trovantů.

V minulém století kameny poprvé popíše geolog Gheorghe Munteanu Murgoci (1872–1925) a jako první použije označení trovanty.

Jako houby po dešti

Na Zemi se poprvé objevují již přibližně před 6 000 000 lety, kdy se z podzemí na povrch během zemětřesení dostává směs písku a kamene, a od té doby tu rostou. A že se jim tu daří, jejich hmotnost může dosahovat až 1000 kilogramů! Jak ale mohou růst?

V jejich středu se nachází pevné kamenné jádro, na které se postupně nabaluje písek. Jakmile na něj napadá dešťová voda bohatá na uhličitan vápenatý, spustí se chemické reakce, které vedou k cementaci písku a objem kamene se začne zvětšovat.

Nejde však o žádný závratně rychlý růst, který by bylo možné pozorovat pouhým okem, za celých 1000 let se objem jednoho takového kamene zvětší přibližně o čtyři až pět centimetrů.

Určité rozdíly mezi jednotlivými trovanty ale existují – ty malé se zvětšují rychleji než ty velké, u kterých je proces zpomalován stářím. Díky jednotlivým vrstvám, které se na povrchu usazují, jsou geologové navíc schopni odhadnout jejich věk.

Když se totiž trovanty rozlomí napůl, uvnitř jsou dobře viditelné kruhy podobné stromovým letokruhům.

Nezávislí potomci

Růst však není jediná superschopnost, kterou oplývají, umí se také rozmnožovat. Nepravidelným formováním se na jejich povrchu totiž tvoří malé výrůstky, které s postupem času odpadávají a stanou se tak na původním kameni nezávislé díky vlastnímu jádru.

Takový proces poněkud věrně připomíná reprodukční mechanismus některých jednobuněčných organismů, což vede odborníky k otázce, zda mohou trovanty představovat jistou anorganickou formu života.

Někteří odborníci věří, že jsou kameny skutečně živé a dokážou dýchat, avšak velmi pomalu – jeden takový nádech trvá dva dny až tři týdny. Jiní jsou zase přesvědčeni, že je u nich možné nahmatat puls, ovšem pouze s pomocí vysoce citlivých zařízení.

Další dokonce věří, že jsou kameny schopny pohybu a čas od času mění pozice, údajně se mají posouvat přibližně o 2,5 milimetru za dva týdny.

Pro taková tvrzení vědci zatím nemají jasné vysvětlení, ale odhadují, že za to může nevyrovnaná hmotnost konkrétního kamene, který se v jejím důsledku pomalu naklání na stranu, až se překulí.

Rumunsko však není jedinou zemí, která se může záhadnými kameny pyšnit. Najdeme je například i v Rusku, konkrétně ve městě Andrejevka.

Tamní obyvatelé trovanty uctívají, protože už jejich předkové věřili v jejich nadpřirozenou sílu, která člověku při doteku předá sílu a zdraví.