Na skále nad slavným Babiččiným údolím u České Skalice se ukrývají pozůstatky prastarého hradu Rýzmburk. Zřícenina, ze které zbyly jen zbytky zdí, brána a historická sklepení. A také pověst o místě, na kterém straší dávné přízraky a kam by se v noci nikdo neměl vydávat sám. Co je na těchto zkazkách pravdy?
Zámek Ratibořice, Viktorčin splav nebo Staré bělidlo. Místa neodmyslitelně spjatá s dílem snad nejslavnější české spisovatelky Boženy Němcové (1820–1862) rozené Barbory Panklové. Právě na těchto místech trávila malá Barunka své dětství, o kterém vypráví ve svém románu Babička. Málokdo však ví, že ve stínu těchto slavných lokalit stojí místo mnohem starší a s mnohem tajemnější pověstí. Hrad Rýzmburk, ke kterému chodila budoucí spisovatelka na výlety, má stovky let dlouhou tradici plnou šlechtických jmen, krvavých incidentů a nejasných událostí. A především právě s tímto hradem jsou spojené také příběhy o tajemných paranormálních jevech, které se dosud nepodařilo nikomu vysvětlit. Co přesně se v troskách kdysi majestátní pevnosti vlastně odehrává? A co se podařilo zjistit lovcům duchů, kteří vyrazili toto místo prozkoumat?
Krvavá minulost
Historie hradu sahá až do 13. století. Vlastnila ho pěkná řádka šlechticů, z nichž někteří ho postupně přeměnili na soběstačnou pevnost s mnoha komnatami, rozsáhlým sklepením a velikou oborou pod okny. Jenže pak přišlo 17. století a s ním i třicetiletá válka. Během ní přišel na hrad oheň a smrt, a to hned několikrát. Nejprve Rýzmburk plení císařská vojska v roce 1634 a o sedm let později se do něj pouští plenící Švédové. Právě v této době podle některých zvěstí na hradě ulpěla temná kletba související údajně s krví prolitou v jeho zdech. Mnozí lidé věří, že energie těchto hrůz zůstala připoutána ke zdem hradu, což ovlivnilo jeho budoucí osud. Už na začátku 18. století si totiž hrad začínají rozebírat dělníci a kameny používají na stavbu moderního ratibořického zámku. Z Rýzmburku se stává ruina, ve které se prohání vítr a o které se začínají šeptat tajemné příběhy. Skutečně tam dodnes straší?
Zájem lovců duchů
Tajuplné zvuky, podivná vzdálená světla plující nad zemí, stíny míhající se na okraji zorného pole a mrazivý pocit cizí přítomnosti. I takové povídačky o nočních jevech na Rýzmburku kolují v okolních vesnicích a městech. Nelze se tedy divit, že místo přitahuje nejrůznější lovce záhad a v poslední době také přímo paranormální vyšetřovatele. Naposledy se na tuto zříceninu vydal týmu lovců duchů z nedaleké Jaroměře. „Zabýváme se lidskými entitami a strašením, které může zažívat kdokoliv i doma. Na Rýzmburk jsme se vydali kvůli tomu, že je to zřícenina hradu a odehrálo se tu nespočet životních událostí,“ uvedl člen týmu Lukáš Kejzlar s tím, že dlouholetá a bohatá historie, během které se na hradě umíralo, může usnadnit kontakt s nějakou nadpřirozenou entitou. Stalo se tak během jejich výpravy?
Zachytili aktivitu
Na Rýzmburk se jaroměřští paranormální vyšetřovatelé vydali řádně vybaveni. S sebou si nesli termální kameru nebo speciální nahrávací zařízení na pořizování tzv. EVP nahrávek (elektronický záznam hlasu – pozn. redakce), a zúčastnil se dokonce i novinářský štáb. A podle všeho se to vyplatilo. Badatelům, kteří na zřícenině středověkého hradu strávili více než dvě hodiny, se údajně podařilo získat hned několik zvukových, tajemně působících zvukových nahrávek. A i když nikdo z nich nezaznamenal žádný útok a termální kamera neukázala žádnou entitu, další přístroje prý naznačují, že se na Rýzmburku skutečně odehrává něco tajemného. „Několikrát nám tu reagoval i přístroj K2, který měří elektromagnetické pole,“ řekl novinářům Lukáš Kejzlar. Mohou se tam opravdu projevovat duše těch, kteří zemřeli při válečném běsnění 17. století?
Facebook
Twitter
RSS