Žijí tu stovky pacientů, ale s „péčí“, které se jim dostává, jeden po druhém umírají. Kromě toho se obyvatelé léčebny i její zaměstnanci musejí potýkat s řadou děsivých jevů a odklízet mrtvá prasata, která se záhadně objevují v areálu léčebny. Krví psané výhrůžné vzkazy na zdi už jen dokreslují hrozivou atmosféru místa.
V městečku Marlboro ve státě New Jersey na východním pobřeží USA v roce 1930 žije jen necelých 2000 obyvatel. S otevřením psychiatrické léčebny o rok později však jejich počet rázem stoupne o několik stovek. Nová léčebna je schopná pojmout až 800 pacientů a po většinu času je také plně obsazena. Později se kapacita zařízení rozrůstá až čtyřnásobně. Úmrtnost v zařízení je neobyčejně vysoká, podle zvěstí za to může žalostná péče a týrání pacientů. Léčebnu a její fungování svědkové popisují tak, že se člověk neubrání dojmu, že poslouchá spíše líčení scény z hororu než krutou skutečnost. A aby toho nebylo málo, areál léčebny obchází cosi zlověstného. Pacienti i zaměstnanci si stěžují na strašidelné zvuky často připomínající kvičení prasat a v prostorách léčebny se objevují zvířecí mrtvoly. To zřejmě souvisí s historií místa, neboť před otevřením léčebny zde stávala prasečí jatka. Zhmotňují se v zařízení duchové jeho minulosti? Nebo je snad pravda ještě děsivější než by se na první pohled mohlo zdát?
Hrobníci se nezastaví
Už od samého začátku fungování léčebny se objevují zvěsti o hrubém zacházení s pacienty. Ti jsou prý několikrát spatřeni, jak areálem bloumají zcela bez dozoru. Venku se procházejí oděni pouze v pyžamu či domácím oblečení dokonce i v těch největších mrazech. Hovoří se také o bolestném zoufalém křiku pacientů, který se ze zařízení ozýval a děsil tak náhodné svědky. Vinou špatného zacházení mnoho pacientů umírá, úmrtí jsou tak častá, že je později při léčebně zřízen i vlastní hřbitov. Jeho zaplnění přispívá rovněž vlna otrav jídlem v 70. letech, která si vyžádá několik mrtvých. Po uzavření zařízení v roce 1998 se na hřbitově nachází 924 označených hrobů a neznámý počet neoznačených. Obecně se má za to, že za dobu fungování léčebny v ní zemřelo nejméně 1500 pacientů a mnoho dalších prý zmizelo beze stopy! Jak to všechno mohlo procházet bez povšimnutí celé desetiletí?
Léčebna hrůzy
Na rozdíl od těch, kteří mohou něco změnit, si okolní občané všímají, že se za zdmi léčebny děje něco zlého. Teprve v 90. letech jejich hlasy vyslyší tehdejší senátor státu New Jersey Richard Codey (*1946), kterého zprávy o častých úmrtích v Marlboru znepokojí natolik, že se rozhodne záležitost osobně vyšetřit. V přestrojení se nechá v léčebně zaměstnat jako ošetřovatel. Už jen jeho přijetí je alarmující, neboť životopis podává jménem odsouzeného násilníka a číslo sociálního zabezpečení si vypůjčuje od zemřelého odsouzeného zločince a možného sexuálního delikventa. To vedení léčebny zřejmě nijak nevadí a tak je Codey přidělen k práci na jednom z nejvíce zchátralých oddělení, kde přebývají nekoherentní či psychotičtí muži a ti, kteří někoho v léčebně či mimo ni zavraždili. Senátor brzy odhaluje snad všechny druhy zneužívání a týrání pacientů, odporné pracovní podmínky personálu, zpronevěru finančních prostředků i naprostou ignoraci předpisů týkajících se likvidace chemikálií a odpadu. Jsou právě otřesné podmínky důvodem, proč si léčebna vysloužila pověst strašidelného místa?
Srovnáno se zemí
Vyšetřování Richarda Codeyho přivedlo do Marlbora několik dalších kontrol, které zřejmě také nedopadly dobře, neboť v roce 1998 byla léčebna definitivně uzavřena a pacienti převezeni do jiných zařízení. Brzy poté tu duševně nemocné vystřídají lovci duchů doufající, že se jim podaří zachytit některý z mnoha paranormálních jevů, ke kterým v opuštěných léčebnách se špatnou pověstí obvykle dochází. A bývají úspěšní! Dokonce i poté, co je v roce 2015 velká část komplexu srovnána se zemí a na jejím místě vyroste park, se tu stále ozývá široká škála strašidelných zvuků. Zaslechnout lze křik týraných pacientů, pískání, kvičení prasat a mnoha jiných neidentifikovatelných zvuků. Také je prý možné spatřit duchy někdejších pacientů, jeden z nich je ale hrozivější než ostatní. Má jím být farmář uváděný pouze jako pan Allen. Právě on terorizoval pacienty a personál léčebny dávno před jejím uzavřením. Nejisté však zůstává, zda přitom byl ještě naživu, nebo již mrtvý. Jak je to možné?
Jatka nadevše
Pan Allen byl farmář, který v Marlboru provozoval prasečí jatka. Podnik si jeho rodina předává z generace na generaci a dalo by se říci, že kromě jatek mu nic jiného nezbývá. O to hůř na něj dopadne, když za ním přijdou úřady s plánem zrušit farmu i jatka a vybudovat místo nich rozsáhlou léčebnu. „Pan Allen zřejmě sváděl urputný boj a dělal vše, co bylo v jeho silách, aby nemocnice postavena nebyla, dokonce se několikrát vloupal do svého domu poté, co byl oficiálně zabaven a uzavřen,“ líčí začátek děsivého příběhu současný americký publicista Brent Swancer. Allen je nakonec zatčen a údajně z toho všeho přichází o rozum. Ironií osudu se nakonec stává pacientem léčebny, jejíž výstavba ho o duševní zdraví připravila. Po nějaké době se Allen možná i díky silné medikaci uklidní a lékaři rozhodnou o jeho přesunu na oddělení s minimálním zabezpečením. Jenže odsud zanedlouho zmizí neznámo kam. Stal se jedním z řady záhadně zmizelých pacientů, nebo se mu snad podařilo uprchnout?
Všichni zemřete!
Po Allenovi je vyhlášeno pátrání, ale muže se nikdy nepodaří najít. Časem se na něj zapomene, ovšem jen do chvíle, než se začnou dít zvláštní věci! „Několik týdnů poté, co zmizel z povrchu zemského, si pacienti i nemocniční personál začali stěžovat, že v noci slýchají něco, co zní jako kvičení prasat. Ale policie, která byla na scénu přivolána, nenašla zdroj hluku,“ vypráví Swancer. Věci eskalují, když zaměstnanci přicházející na ranní směnu najdou v areálu několik vykuchaných mrtvých prasat a na zdi nápis vytvořený krví: „Vidím vás. Dnes v noci všichni zemřete!“ Toho večera je do objektu najat strážný, ovšem dalšího rána není nikde k nalezení. Objevena je ovšem krvavá stopa táhnoucí se ke staré mrazírenské jednotce jatek, která ještě nebyla stržena. Tam na háku na maso visí zkrvavené tělo nočního strážce s useknutou hlavou. Na jeho krku je místo ní připevněna hlava prasečí. „Tento zločin údajně nebyl nikdy vyřešen,“ uzavírá Swancer. Vraždil některý z pacientů nebo snad uprchlý Allen? Někteří badatelé věří, že jde o mstu někdejšího majitele jatek. Jak je ale možné, že děsivé jevy neustávají ani tehdy, kdy již musel být po smrti?
Facebook
Twitter
RSS