Na pobřeží americké Floridy stojí maják, který měl sloužit jako bezpečný orientační bod pro lodě, místo světla uprostřed temnoty.

Už krátce po svém zprovoznění se však začíná spojovat s tragédiemi a záhadnými událostmi, které se zde opakují s podivnou pravidelností. Může jít o souhru náhod, nebo o místo, kde minulost odmítá odejít?

Silná kamenná věž majáku St. Augustine byla uvedena do provozu v roce 1824 a měla především chránit lodě před nebezpečnými mělčinami. Jenže místo jistoty se postupně stává kulisou událostí, které zneklidňují i po generacích.

Jednou z prvních zaznamenaných tragédií je smrt správce Josepha Andreua (19. století), který v 50. letech 19. století padá z výšky při údržbě věže.

Dobové záznamy hovoří o nešťastné náhodě, přesto se později objevují úvahy, zda nešlo o víc než pouhé uklouznutí. Další události, tentokrát z roku 1873, patří k nejznámějším a zároveň nejvíce znepokojivým.

Dvě dcery jednoho ze správců majáku, třináctiletá Eliza Pity (?–1873) a její o dva roky starší sestra Mary, se při hře v blízkosti majáku dostávají k okraji vody a během okamžiku mizí pod hladinou.

Zjevují se od té doby v majáku jejich přízraky? Mnozí turisté hlásí, že při návštěvě majáku zaslechli dětský smích nebo lehké kroky za svými zády.

Pach, který nemá zdroj

Zvláštní pozornost přitahuje i opakovaný výskyt pachů, které nemají zřejmý původ. V uzavřených prostorách majáku bývá cítit kouř z cigaret a doutníků, přestože je zde kouření zakázáno a nikdo jej v danou chvíli neprovozuje.

Tento jev bývá spojován se správcem a vášnivým kuřákem Peterem Rasmussenem (19.–20. století), který zemřel na infarkt přímo v majáku. Vedle pachů a zvuků se opakovaně objevují i zprávy o krocích na točitém schodišti věže.

Svědci popisují pomalý, pravidelný pohyb, jako by někdo stoupal vzhůru, přestože v prostoru nikdo není. Tyto záhadné projevy bývají někdy připisovány možnému duchovi Josepha Andrea, jehož smrt byla s pádem z věže spojena.

Zároveň se ale objevují i jiné interpretace, podle kterých může jít o kombinaci zvuků větru, konstrukce a lidského vnímání.

Záznamy, které vyvolávají otázky

Opakovaná svědectví a pokusy o jejich zachycení udržují pověst majáku při životě. Lovci paranormálních jevů zde pořizují desítky záznamů, mezi nimi i zvukové stopy připomínající hlasy nebo nejasné odpovědi na položené otázky.

Na fotografiích se objevují mlžné siluety spojované s tragicky zemřelými dívkami a některé snímky vzbuzují pozornost dodnes, například záběr pořízený z výšky, na němž je vidět postava na ochozu věže v době, kdy byl maják uzavřen. Podle některých výpovědí měly být projevy natolik intenzivní, že jeden z pozdějších správců raději opustil služební byt přímo v majáku a přesunul se do nedalekého domu dřív, než bylo pozdě.

Co když ale nejde jen o vzpomínky na dávné události, ale o něco, co se na takových místech dokáže znovu a znovu připomínat?