V roce 1980 dochází ve Velké Británii k incidentu, který dodnes představuje jedno z nejpozoruhodnějších svědectví o pozorování UFO. Muži, kteří byli vysláni na místo výskytu podezřelých světel, údajně zažili velmi blízké setkání s neidentifikovatelným létajícím objektem. Někteří promluvili hned, jiní se k tomu odhodlali až nyní, po desítkách let.
Toto je jejich svědectví.
Té prosincové noci pociťuje americký plukovník Charles Halt (*1939) pořádné zmatení. Když ho zavolají, aby zjistil, co se to děje v Rendleshamském lese mezi dvěma vojenskými základnami v anglickém Suffolku, čeká ho nejen vyšetřování, ale i přímé setkání s něčím, co si nedovede vysvětlit.
„A tak jsem tam stál, já, nadřízený velící důstojník, který běžně všechna hlášení vojáků o UFO a podobných věcech popíral, a naopak se snažil přijít s vysvětlením, které by odhalilo jejich pravou podstatu… A nebyl jsem schopen pochopit, co právě vidím,“ řekl Halt později.
A to je ta hlavní otázka: S čím se to tehdy on i další muži setkali?
Vánoční nálada se nekoná
V Anglii je čerstvě po Vánocích, je 26. a 28. prosince 1980. Slaví se i na dvojici sesterských vojenských základen britských RAF (Královské letectvo), Bentwaters a Woodbridge, umístěných v okolí Rendleshamského lesa. Tou dobou zde sídlí příslušníci US AF (Letectva Spojených států amerických).
Američané, daleko od domova, si tak plánují užít v rámci možností několik poklidných dnů, než přijdou oslavy nového roku 1981. To jim ale není přáno. Dne 26. prosince okolo 3. hodiny ranní oznamuje hlídka podezřelou aktivitu u východní brány základny Woodbridge. Konkrétně jde o jakási sestupující světla, vidí je klesat u lesa.
Vojáci zprvu myslí, že jde o běžné přistávající letadlo, byť neohlášené. Když ale přijdou blíž, uvědomí si, že rozhodně nemají co dočinění s čímkoliv běžným. Objekt je zářivý, povrch působí kovově a má zapnutých několik barevných světel. Zkouší se k němu přiblížit, ale pomalu to před nimi couvá.
„Ustupovalo to mezi stromy, zvířata z vedlejší farmy vyváděla jako divá,“ vzpomíná bývalý seržant Jim Penniston, účastník akce, který tvrdí, že se objektu dokonce i dotkl.
Co v oblasti způsobilo takovou paniku?
Pochybnosti a nová svědectví
Ve 4 hodiny ráno na místo přijíždí i policie. Jenže jediná světla, která tam vidí, vycházejí z majáku Orford Ness vzdáleného několik kilometrů. Znovu se sem všichni vracejí za rozbřesku, kdy vojáci na mýtině nacházejí a fotografují trojici stop zformovaných do tvaru trojúhelníku, dále spálené plochy a polámané větve na stromech.
Policisté ale nejsou příliš přesvědčeni, že se tu stalo něco zvláštního a nalezené stopy považují za zvířecí. Tím se zdánlivě uzavírá první část příběhu. Jenže letos v červenci poprvé po 40 letech promlouvá dnes už penzionovaný seržant Michael Smith (*1961), tehdy devatenáctiletý mladík sloužící na základně Woodbridge.
On sám totiž na vlastní kůži okusil hodně děsivé setkání už měsíc před událostmi v Rendleshamském lese.
A poznamenalo ho na celý život.
Byl unesen?
V listopadu 1980 je v Anglii chladná noc. Mladý Smith si během hlídky potřebuje odskočit a tak si jde stoupnout k lesu poblíž východní brány základny. Najednou se před ním zjevuje světlo, které vypadá jako načervenalá koule. „Vznášelo se to přímo přede mnou, asi 60 cm nad zemí. Byl jsem k smrti vyděšený…“ vzpomíná Smith.
Poté světlo bleskově mizí pryč a otřesený Smith se vrací zpět do prostor základny. Zcela roztřesený si zalézá do opuštěného koutku, kde se schoulí a pláče. Co se stalo poté, vůbec neví. Jeho vzpomínky pokračují až ve chvíli, kdy stojí nahý ve sprše. Podobné nevysvětlitelné ztráty času přitom zmiňují lidé tvrdící, že byli uneseni mimozemšťany. Může to být i Smithův případ?
To nejhorší ale teprve má přijít.
Dostaňte to z mé hlavy
Bývalý seržant Smith ve svém prvním rozhovoru o dnech tzv. Britského Roswellu (název odkazující na slavnou údajnou havárii UFO v americkém městě Roswell roku 1947 – pozn. red.) říká, že od té doby trpí neskutečnými vizemi. „Mám vize antihmoty… Vídám pohonné systémy, jaké na Zemi neexistují… Matematické vzorce… Antigravitaci a možnosti, jak cestovat vesmírem a časem.
Říká mi to, že jakmile se naučíme vyrábět antihmotu, budeme mít energii schopnou pohánět celá města. Já předtím o antihmotě nikdy ani neslyšel, a tohle se mi vrací celé roky, je to k zbláznění,“ zoufá si Smith. Dosud se o tom svěřil jedinému člověku – svému bratru, inženýrovi. Ten mu radil, ať o tom nikde nemluví. Byl si vědom, jakému nebezpečí by se jeho sourozenec mohl vystavit.
Vždyť k údajům o možnostech cest v čase by se chtěla dostat každá světová mocnost. Proč tedy muž po letech sám sebe takto ohrožuje? Je mu ve stáří jedno, jaké budou následky? Stal se pro něj tlak cizích myšlenek, které údajně slyší, nesnesitelným?
A kdo a proč mu je do hlavy vůbec nasadil?
Smith není první, kdo promluvil
V roce 2016 promlouvá jiný muž, který byl přímým účastníkem aféry v Rendleshamském lese, seržant Steve Montero. Ten vstupuje do americké armády nedlouho předtím, v červenci 1980. Má na základně v Bentwaters na starost hlídání přistávací dráhy a skladu se zbraněmi. A právě tam se nachází, když se celou základnou rozezní alarm. Ihned vidí i světla vznášející se na obloze.
Vybavuje si pocit, jak nemohl uvěřit tomu, na co zrovna hledí. Zářící barevná světla se v tichu vznáší nad korunami stromů. „To světlo bylo jako oko, které nás pozorovalo,“ říká Montero, „rudě žhnoucí, rozpálené oko.“ Předmět se pohybuje, pozorují ho konsternovaně asi 15 minut. Pak zmizí. Na otázku, jestli si je jistý, že to nemohlo být jen světlo majáku, se Montero hlasitě rozesměje.
„Leda že by maják uměl létat! Ta věc byla jako ze Star Treku, prostě se to tam pohybovalo, přibližovalo a oddalovalo, a nakonec to neskutečnou rychlostí vystřelilo pryč.“ Po takovém zážitku je celá základna na nohou, všichni muži nemluví o ničem jiném. Brzy nato dostávají rozkaz, že se o tom už nesmí dál bavit. Jak mezi sebou, tak s kýmkoliv jiným.
A tak se událost ocitá v šedé sféře, kde se střetávají dva proudy – jeden oficiální vše rezolutně popírá, druhý, složený z očitých svědků, tvrdí, že od té doby nepochybuje o existenci mimozemské inteligentní civilizace.
Kdo z nich má pravdu?
Šlo jen o vtip, nebo skutečnost tají?
Dne 28. prosince dochází v oblasti k dalšímu pozorování světel, tentokrát již méně dramatickému. Veškeré okolnosti provázející napínavé dny v Suffolku popisuje plukovník Halt ve své zprávě nazvané „Nevysvětlitelná světla“. Existují také kresby několika svědků, zobrazující letoun trojúhelníkového tvaru, což by odpovídalo stopám objeveným v lese.
Možná že světla takového stroje mohou být i samostatně pohyblivé sondy, proto jedno z nich tolik vyděsilo seržanta Smithe. Ministerstvo obrany Velké Británie následně veřejně prohlašuje, že události nepředstavují žádné ohrožení bezpečnosti země, a tím celou věc uzavírá.
Později se objevují i teorie, že si takto z posádky US AF udělali legraci příslušníci SAS, britských speciálních jednotek, a že ona světla byla ve skutečnosti jen dálkově ovládané balonky nafouklé heliem. Přesto je těžké uvěřit, že by perfektně cvičení profesionálové skočili na podobnou léčku, případně se nechali zmást světly majáku. Co se tehdy v Rendleshamském lese doopravdy stalo?
Vystoupí po Smithovi i další přímí aktéři?
Facebook
Twitter
RSS