Na pohoří Tribeč, rozprostírající se mezi slovenskými městy Nitra, Topoľčany, Partizánske a Zlaté Moravce, se lepí jedna legenda za druhou. Ztratit se tu není zas tak těžké. Řadě lidem se to už povedlo a poměrně dost z nich zmizelo beze stopy.

Tedy alespoň podle historek, kolujících u nás i na Slovensku.

Občas se mu kvůli tomu přezdívá „slovenský bermudský trojúhelník“. Zdejší ponurá atmosféra dokáže navodit nepříjemné mrazení v zádech, při které tu dokáží zabloudit i lidé, kteří zdejší kraj dokonale znají.

Jedním z nich je i Štefan Samšal (někdy uváděný jako Šamšal nebo Samšály), místní horal a vůbec první tradovaný případ záhadného zmizení.

V zimě roku 1929 odejde tak jako každý den ráno do lesa, tentokrát se ale večer do domku postarších manželů, od kterých si pronajímá jeden pokoj, už nevrátí. Tři měsíce ho pak nejrůznější pátrací skupiny hledají. Jenže po horalovi jakoby se zem slehla.

Po nalezení skončí v blázinci

Uběhne jen rok, když tribečské lesy pohltí dalšího nešťastníka, respektive nešťastnici.

Teprve osmnáctiletá Mária Šlajserová (uváděná také jako Švajzerová) má jen do obce Zlatno donést babičce s dědou nějaké jídlo a ihned poté se vrátit zpátky. Tak jí to alespoň do hlavy vtlouká starostlivá matka. Svou dceru už nikdy nespatří.

Stejně jako Anastázie Murgašová svého muže Andreje. Dělník se v lesích ztratí v prosinci 1934. To Walter Fischer má větší štěstí.

Dělníka Baťových závodů v tehdejších Baťovanech (dnes Partizánske), který se vydá na výlet na Čierny hrad, najdou po více než třech měsících, v květnu 1939. Je v žalostném stavu, prakticky neví o světě a v obličeji i zbytku těla má těžké popáleniny.

Ze svého zabloudění se nikdy nevzpamatuje a skončí v ústavu pro choromyslné v Žilině.

Pardon, vymyslel jsem si to!

Případů zmizení dál přibývá, ačkoliv prodlevy mezi nimi se začnou zvětšovat. V roce 1966 jsou to manželé Belanovičovi, o čtrnáct let později pak první Čech – Antonín Topil.

Po páru zůstane u lesa zaparkovaný vůz, po Topilovi prázdný dům, mimochodem zamčený zevnitř. Jen auto je v únoru 1995 nalezeno po ztraceném mladíkovi Jánu Šalovi.

Pak už stačí jen pár souhrnných novinových článků a z mizení lidí na Tribeči se stane součást novodobého slovenského folklóru.

A to do té doby, než před pár lety zveřejní novinář Ľubomír Sedláčik e-mailovou komunikaci s Čechem Viktorem Lošťákem, z jehož článku Případ Tríbeč:

Expozice z roku 1999 čerpala většina autorů textů, týkajících se zmizelých lidí na Tribeči. V ní se Lošťák přiznává, že si většinu příběhu prostě vycucal z prstu.

Trhliny? Spíš nějak spadli

Tajemná aura, vznášející se okolo tribečských lesů, tak dostane povážlivou trhlinu. Velmi rychle jí ale začnou zacelovat další, tentokrát už řádnými fakty podložené případy zmizení.

Znovu se tak roztrhne pytel s povídačkami o časoprostorových trhlinách, agresivních bludičkách a dalších nadpřirozených silách, daleko pravděpodobnější ale je, že hledaní prostě někam spadli.

V lesích se to totiž jen hemží opuštěnými důlními štolami, sklepy, ukrytými v ruinách domů, hradními chodbami nebo zákopy z druhé světové války.