Katedrála Notre-Dame v Chartres je odedávna považována za magické místo, které působí i na nevěřící. Již v dávných dobách se zde rozprostíral posvátný háj, kde se ke svým obřadům scházeli keltští kněží – druidové. Je snad toto místo dodnes ovlivněno nějakou záhadnou silou?

Předchůdkyně dnešní katedrály tady stojí už v roce 1144. O její stavbu se zaslouží věřící, kteří sem pomocí volských potahů dopravují těžké kameny. Ruku k dílu přikládají i kajícníci ze šlechtického stavu nebo obchodníci, kteří se snaží odčinit své hříchy.

Bohužel 11. června 1194 stavbu ničí obrovský požár. V katedrále uložené roucho Matky Boží jako zázrakem není poškozeno.

Tato skutečnost se stává impulzem k zahájení nových prací a v roce 1260 je nový chrám vysvěcen. Vzniká nádherná stavba s originálními architektonickými prvky či s okny plnými středověkých maleb. Láká sem věřící kromě duchovního významu stavby i něco víc?

Znamení z nebes?

Ke katedrále se rovněž váže legenda, která vypráví o obléhání města Chartres anglickým vojskem. Král buduje svůj tábor asi osm kilometrů od Chartres, kde následně vydává rozkaz k dobytí města. Náhle se nad táborem přežene silná bouřka.

Podle pověsti z oblohy padají tak obrovské kameny, že zabíjejí koně i rytíře. Po tomto děsivém zážitku král posílá svoji armádu ke katedrále a pokorně prosí Pannu Marii, ať se slituje a ukončí všechnu tu hrůzu.

Král slibuje, že v tom případě ihned uzavře mír s Francií. V tu chvíli bouřka okamžitě ustává… Skutečně zasahuje Bohorodička?

Místo síly

Mnoho mystiků a senzibilů je přesvědčeno, že katedrála stojí na místě zvláštní síly. Tento fakt vnímá i mnoho obyčejných návštěvníků.

V podzemí katedrály se také nachází z hruškového dřeva vyřezaná socha, kterou někteří nazývají Černá Panna, Matka Boží Podzemní či ,,Panna druidů“.

Ta údajně stojí ještě před stavbou katedrály v jeskyni, kam lidé chodí světit své zbožné předměty, nechávají se pokropit vodou ze studny v kryptě, a také tuto údajně zázračnou vodu i pijí. Je snad centrem mystické síly právě podzemní jeskyně?

Skryté pradávné znalosti?

Pod katedrálou Chartres se nachází 14 vodních proudů, které symbolizuje sedm holubic se dvěma zobáky kolem hlavy Černé Madony.

Poblíž posvátné studny se má rovněž nacházet hrob svatého Leobina z Chartres (+asi 558), známého svými léčitelskými schopnostmi. Existují názory, že katedrála dokonce navazuje na tradici dolmenů, sloužících druidům k zasvěcení adeptů.

V knize „Mysterium katedrály v Chartres“ píše francouzský novinář, cestovatel a spisovatel Louis Charpentier (1905-1979), že katedrála navazuje také na pradávné znalosti templářů, cisterciáckých mnichů a samotného Šalamounova chrámu…

Labyrint zasvěcení

Celosvětově známým se stává také místní labyrint, jehož kopie najdeme na různých místech i v naší zemi.

Labyrint z šedobílých a černozelených kamenných desek v katedrále se skládá z množství dostředivých kruhů, které jsou na některých místech spojené nebo přerušené tak, že vytvářejí složitou stezku, vedoucí do středu, jenž ukončuje cestu k zasvěcení.

V symbolické podobě má cesta představovat pouť do Svaté země, a dokonce ji nahrazovat pro věřící, kteří se nemohou osobně vydat na náročnou cestu do ciziny. Labyrint v Chartres nabízí 200 metrů dlouhou cestu, kterou někteří věřící absolvují po kolenou.

Existují též názory, že labyrint funguje jako akumulátor kosmicko-pozemského proudu, jenž obnovuje ztracenou jednotu člověka. Bohužel převážná část labyrintu je překryta lavicemi a židlemi. Není snad žádoucí vstup lidí do tohoto labyrintu?