Magický kopec u Křivoklátu možná ukrývá bránu mezi světy. Na hoře Velíz se podle legend setkávaly dvě víry – pohanský kult a nastupující křesťanství. Dodnes zde stojí zbytky románské kaple a pod jejími základy údajně leží pohanské obětiště. A co znamenají podivné ohně objevující se za letních nocí?

Na první pohled nenápadný kopec leží asi 14 kilometrů od Berouna a přitahuje pozornost lidí už od pravěku. Při vystupování na zalesněný vrchol málokdo tuší, že kráčí po místech, kde se podle dávných pověstí přinášely oběti pohanským bohům.

Právě tady měl stát posvátný dub, k němuž se kněží modlili a kde plál věčný oheň. Málokterý kopec v Česku má tak hustou směs legend, archeologických nálezů a nevysvětlitelných jevů.

Dnes na vrcholu stojí dřevěná socha boha Velese, kterou zde nechala vztyčit skupina berounských nadšenců v roce 2003. Jaká všechna tajemství kopec obestírají?

Ochránce stád, či předobraz světce?

Archeologické nálezy naznačují, že kopec měl svůj význam dlouho před příchodem křesťanství. Slovanský bůh Veles byl uctíván jako vládce podsvětí, ochránce dobytka a pastýřů, ale také jako strážce prastaré moudrosti.

Právě jemu měl být zasvěcen posvátný prostor na vrcholu Velízu – obklopený lesem, vodními prameny a otevřenou oblohou.

Kostel, který na Velízu stojí, je zasvěcen svatému Janu Křtiteli, patronu původní kaple a také údajnému zachránci knížete Jaromíra (975–1035). Existuje zajímavá hypotéza: Jan Křtitel má s bohem Velesem překvapivě mnoho společného.

Oba jsou spojeni s vodou, očištěním zvířaty a přechody mezi světy. Je možné, že křesťané při christianizaci jednoduše nahradili jedno božstvo jiným, podobně chápaným světcem?

Jan Křtitel jako zachránce

Podle legendy se měl kníže Jaromír stát obětí temného pohanského rituálu. Na lov ho údajně vylákali Vršovci, kteří křesťanství přijali jen naoko, zatímco v tajnosti dál uctívali staré bohy.

Vrchol hory Velíz si prý vybrali jako místo oběti – Jaromíra připoutali k posvátnému dubu a mučili ho. Jeho žena mezitím spatřila ve snu sv. Jana Křtitele, který ji varoval, takže ihned z hradu vyslala ozbrojenou družinu.

Když Jaromír z posledních sil prosil o pomoc svatého Jana, Vršovci po něm začali střílet šípy. Legenda tvrdí, že se světec zjevil a zachytával střely do svého pláště. V rozhodující chvíli dorazili vojáci a Vršovce rozprášili.

Kníže Jaromír byl zachráněn a jako poděkování nechal na Velízu postavit kapli, kterou zasvětil právě sv. Janu Křtiteli.

Tajemný slunovrat

V pohanských kulturách byl letní slunovrat důležitým dnem a na kopcích se zapalovaly ohně – podobně jako později v předvečer svátku sv. Jana Křtitele.

Občas se na Velízu stále dějí zvláštní věci, jako podle pověsti z 19. století, kdy byli pasáčci svědky nevídaného jevu: strhla se zde v době letního slunovratu vichřice a hnala na ně ohnivé sudy.

Přírodní síly tady měly vždy navrch, jako by tu stále zůstávala jakási pohanská energie. Může jít jen o hříčku přírody a lidské představivosti? Anebo tu opravdu dodnes doutná staré duchovno, které se každoročně probouzí se slunovratovým ohněm?