Občas můžeme během toulek po krajině narazit na podivné kamenné kříže, stojící podél cest. Častokrát je přejdeme bez povšimnutí a nijak se nad nimi nepozastavíme. Málokoho totiž napadne, co se za těmito kříži a kameny skrývá.

Přitom je jejich historie dlážděná krví a bolestí sahající až stovky let do minulosti.

Před soudcem stojí hlouček lidí. Někteří pláčou a jiní vzteky zatínají pěsti. Mezi nimi stojí pomlácený muž. Vrah. Je si moc dobře vědom, co v záchvatu vzteku udělal a také ví, že soud je jeho poslední šancí na život. Jinak se mu rodina mladé dívky pomstí krví.

Soudce si odkašle, přísně se na muže podívá a důrazně vysloví rozsudek: „Rodině zaplatíte škodu 30 guldenů, kterou jste jí svým neuváženým činem způsobil. A jako symbol pokání vztyčíte na místě svého ohavného činu kamenný kříž. Pokud tak neučiníte do tří neděl, krevní msta bude dokonána.“

Spravedlnosti je učiněno za dost. Co ale tzv. smírčí kříže znamenají dnes? Mohou označovat místa s temnou energií?

Krevní msta

Dávná zásada „Oko za oko, zub za zub“ byla v mnoha lidech hluboko zakořeněná po celá staletí, což ostatně vyjadřuje i nemalé množství knih nebo filmů na toto téma. Velmi živá byla hlavně ve středověku. Tedy v době právního systému, který byl velmi odlišný od toho dnešního.

Přesto existovala možnost, která mohla další zbytečné smrti z pomsty předcházet – smírčí smlouva. Poškozený nebo jeho příbuzní museli předvést pachatele před soud, kde soudce vyslovil trest za zločin, a obě strany dohodu stvrdily podpisem.

Nejčastějším trestem byla peněžní pokuta a vystavění kamenného kříže, který jako upomínku činu a symbol pokání musel obviněný vystavět do určité doby. A pokud to nestihl?

Pak takový člověk čelil boží kletbě a především – poškozená rodina mohla dát naplno průchod své pomstě. Přesto bylo v zájmu všech, aby byla smlouva dodržena.

Bolestné příběhy

Dnes už těžko rozeznáme, co se na kterém kříži nachází a jaký byl důvod jeho vystavění. Občas na nich najdeme náznak vytesané sekery nebo nože. Snad proto, že se jednalo o vražednou zbraň? Těžko říct.

Jedním z křížů, ke kterému se dá dohledat pověst o jeho vzniku, se nachází v Libinách u Jaroměře, v Královehradeckém kraji.

Svou výškou dosahuje velikosti vzrostlého muže, měří totiž úctyhodných 1,70 metrů. Zdejší pověst tvrdí, že barvířský učeň brutálně zabil židovského obchodníka.

Mnohem dál na jihozápad, až na Šumavě, zase můžeme najít tři menší kříže, ke kterým je dohledatelná pověst.

Údajně je musela vystavět matka, která zabila své tři nebohé děti. Co ji mohlo k tak hrůznému činu dohnat? A skutečně se její duch ke kříži pravidelně vrací, jak věří někteří lovci záhad?

Napříč Evropou

Smírčí kříže najdeme prakticky po celé Evropě. Jen na našem území můžeme vidět až na 1500 různě zachovalých křížů.

Protože ale tehdejší soudy neměli za povinnost uchovávat kopie smírčích smluv, obtížně dnes zjišťujeme, co se za kterým křížem skrývá za pohnutou historii.

Vražda, znásilnění, nebo snad loupežné přepadení? Můžeme se jen domýšlet. Citlivější jedinci navíc v blízkosti křížů nemají zrovna nejpříjemnější pocity.

Mnozí senzibilové tvrdí, že jde o místa, kde se hromadí negativní energie, která může nepříznivě působit na lidskou mysl i zdraví.

Dle jedné hypotézy jsou dokonce tyto kříže jakési majáky ve světě mrtvých – Duše vrahů se k nim stahují jako můry k lampám. Může na tom být něco pravdy? To už patrně záleží na tom, jak moc v existenci posmrtného života věříme.